Blog uživatele admin

otevřeně a bez iluzí o Rusku

Generál Šedivý, exnáčelník armády, otevřeně a bez iluzí o Rusku, Ukrajině a naší neschopnosti

3. 4. 2014 6:47

Nejde jen o Rusko, rizikové jsou v blízkosti Evropy nebo přímo v Evropě i další oblasti, upozornil bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Jiří Šedivý. Čeští politici si libují, že díky naší účasti v NATO jsme dostatečně chráněni. Ale odborníci upozorňují, že síla Severoatlantické aliance závisí z devadesáti devíti procent na Spojených státech.

Generál Šedivý, exnáčelník armády, otevřeně a bez iluzí o Rusku, Ukrajině a naší neschopnosti

Foto: Hans Štembera
Popisek: Bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý


Evropští členové aliance místo toho, aby posilovali vlastní obranyschopnost, volají o pomoc přes oceán. „Jestli to takhle bude pokračovat dál, stane se Severoatlantická aliance skutečně bezzubou a bez Američanů neakceschopnou,“ varuje Jiří Šedivý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Kde se podle vás stala chyba, která vedla k připojení Krymu a začátku nové studené války mezi Západem a Ruskem?

Myslím, že ruský prezident Putin a garnitura kolem něj tenhle záměr měla mnohem dřív, než se začala odvíjet tato krize. Bezesporu měli připraveno několik scénářů a jeden z nich následně realizovali. Ten problém vznikl podle mne už v okamžiku, kdy se Ukrajina začala odklánět od Ruska, a to bylo pravděpodobně nástupem prezidenta Juščenka, kdy ukrajinští politici začali mluvit o tom, že chtějí být blíž k Severoatlantické alianci, dokonce se chtějí stát jejími členy, a pochopitelně i Evropské unie.

Potom to logicky gradovalo, prezidenti Putin, Medveděv a teď zase Putin udělali řadu kroků, kterými Ukrajinu přímo i nepřímo varovali, a když se jim to nedařilo po dobrém, začali používat takové nástroje, které jsou dneska, jak vidíme, z jejich pohledu nejúčinnější. Nejkritičtější místo Ukrajiny pro ně byl Krym, ten pro ně byl z hlediska strategického i vojenského velmi důležitý. Rozhodli se, že pokud nemohou ovládnout Ukrajinu jako takovou, tak alespoň získají Krym, ten byl cílem a zároveň jistotou, že na jižním křídle černomořské oblasti budou mít znovu zpátky území, které jim kdysi patřilo.

Takže Majdan a ochrana ruských občanů na Ukrajině byla spíš záminka, a kdyby k těmto událostem nedošlo, našel by si Putin jiné zdůvodnění pro odtržení Krymu?

Myslím, že dřív nebo později by k tomu došlo, pokud by se Ukrajina dál ubírala směrem, který naznačila, to znamená, že by byla proevropsky a proseveroatlanticky orientovaná. A pravděpodobně ve chvíli, když bylo před podpisem asociační dohody Ukrajiny s Evropskou unií, Putin tlačil na Janukovyče, dal mu nějaké možnosti, levnější plyn, půjčky výměnou za to, že přibližování Ukrajiny k Evropské unii zastaví. A tím byl vyprovokován proces na Majdanu, tím se to všechno odstartovalo. Je také zřejmé, že garnitura kolem opozičních lídrů, kteří situaci na Majdanu a zejména na západní části Ukrajiny nějakým způsobem podporovali s cílem pokračovat v přibližování k Evropské unii, na to nebyla připravena a bohužel udělala řadu chyb, které Rusko dostaly do výhodného postavení. Ostatně chyby udělaly i Evropská unie a Severoatlantická aliance.

 

Myslíte si, že to Krymem skončí? Když má Rusko na východní hranici s Ukrajinou desetitisíce vojáků, je to jen hrozba, nebo skutečně může Putin pokračovat další vojenskou akcí na „ochranu ruských občanů“ na východní Ukrajině? Obavy z Ruska mají i pobaltské státy a Finsko.

To je podle mne jen součást hry o Krym. Putin moc dobře ví, že kdyby začal skutečně obsazovat Ukrajinu v těch východních částech, způsobilo by to mnohem větší problém. Krym je přece jen něco jiného. Za prvé Krym byl vždycky ruský, byť na to máme různé názory a kritizujeme Rusy, dobře víme, za jakých okolností se v roce 1954 stal ukrajinským, takže abychom byli úplně objektivní, Krym patřil historicky Rusku. Oni mají takovéto ospravedlnění. A za druhé - jakákoli operace, kterou Rusové provedli, byla vlastně o dost izolovaném území, Krym vytvářel nějaký izolovaný kompaktní celek, tam si Rusové mohli dělat cokoli a věděli, že kdyby chtěli Ukrajinci nějakým způsobem zasáhnout, neměli šanci.

Ale například bezpečnostní expert generál Andor Šándor upozornil, že jednání Ruska může mít dalekosáhlé následky na mezinárodní politiku, protože budeme-li chtít někdy jednat s Pákistánem, Severní Koreou a dalšími zeměmi, které mají jaderné zbraně, a nabídneme jim za ně mezinárodně garantovanou bezpečnost, všechny tyto země budou poukazovat na to, že Rusko včetně Spojených států a Velké Británie také garantovaly mezinárodně uznané hranice a bezpečnost Ukrajiny výměnou za to, že se vzdají jaderných zbraní a že to stejně Rusové nedodrželi. Také si myslíte, že jde o velmi nebezpečný precedens nebo příklad do budoucna?

Samozřejmě, že je to otázka garancí. Ale ten precedens už byl mimochodem v roce 1938. Takže to není nic úplně nového. Precedentem, kdy velmoci nezasáhly a vstupovaly do celého procesu řekněme z opačného pohledu, bylo i Kosovo.

 

Vy tam vidíte v případě Krymu nějaké paralely s Kosovem? Ale premiér Bohuslav Sobotka i další politici říkají, že v Kosovu šlo o odtržení části území, ale ne o připojení k jinému státu jako na Krymu.

To už jsou technikálie. Jednoduše kosovští Albánci se v Kosovu rozhodli, že nechtějí být spolu se Srby a za podpory Severoatlantické aliance bombardováním Srbska se vytvořily podmínky pro to, aby si udělali referendum a odtrhli se. V tom, že udělali samostatný stát, podstata není. Problém je v tom, že velmoci, které by měly garantovat buď nezávislost, nebo respektování smluv, do toho nepůjdou, protože se nechtějí zaplést do nějaké války. A ten precedens se podle mne vytvořil mnohem dřív, my ho známe z  třicátého osmého roku.

Nakonec i z roku 1968.

Tam už to nebylo tak úplně zřejmé, ten rok 1968 byl trochu něco jiného. Ale v roce 1938 garance byly, nakonec se nerealizovaly.

Jak si vysvětlujete, že Putinova politika nerespektování mezinárodních dohod nachází příznivce nejen v Rusku a mezi Rusy na Ukrajině, ale i u nás mezi některými politiky a částí veřejnosti?

Myslím, že problém spočívá v tom, že nic není úplně černobílé. Stalo se to, že opozice, jež se připojila ke studentům, kteří protest proti rozhodnutí Janukovyče nepodepsat asociační dohodu s Evropskou unií rozjeli, nebyla připravena. Mělo se postupovat krok za krokem, ale to se nestalo. Všechno se odehrávalo na Majdanu v Kyjevě, ale zbytek Ukrajiny už nebyl tak revolučně naladěn, aby svrhl Janukovyče. Druhý problém vidím v tom, že se na Majdanu i na Ukrajině začínají aktivizovat krajně pravicové proudy, někdy až fašizující, které jsou potom důvodem pro to, aby Rusové i někteří jiní používali argumenty, že nejde o demokratickou revoluci, ale že se na Ukrajině rozdmýchávají protiruské nálady a že se k tomu propůjčuje profašistické hnutí Pravý proud. To je problém, který pravděpodobně rezonuje jak u ukrajinských Rusů, tak u některých lidí u nás.

Považujete za správné, že NATO přerušilo veškerou spolupráci s Moskvou, rozhodlo se navázat užší spolupráci s Ukrajinou a posílit ochranu vzdušného prostoru na hranici s Ruskem?

Jedna věc je, že to dá Rusům do ruky řadu argumentů. Druhá věc je, že je potřeba provést analýzu toho, co dělají Rusové. Vracím se zpátky k vaší otázce ruských vojsk. To, co se odehrává na hranicích s Ukrajinou, je podle mne jen manévr, který má odpoutat pozornost od Krymu. A Rusové tam budou tak dlouho vojensky manévrovat a harašit zbraněmi, až se stane „případ“ Krym úplně všedním, lidé se přestanou zajímat o to, co se tam děje, a pozornost budou věnovat tisícům vojáků za hranicemi. A až to všechno skončí, další kroky Putina budou pravděpodobně takové, že bude pokračovat v destabilizací Ukrajiny, ale k tomu, aby ovládl východní část Ukrajiny, určitě nepoužije armádu. To by pro něj nebylo žádné terno. On potřebuje mít Ukrajinu celistvou a hlavně prorusky orientovanou, a pokud toho dosáhne, pak právě tím, že bude situaci ovlivňovat ekonomicky, politicky a bude tam rozdmýchávat proruské aktivity. Nakonec se stane, že pod vlivem drahého plynu, hospodářských problémů, které stoprocentně Evropa nevyřeší, ovládne Putin Ukrajinu a vojáky na to nebude potřebovat. A jestli pošleme letadla na hranice Severoatlantické aliance v pobaltských státech nebo zvýšíme spolupráci s Ukrajinou, to nic nevyřeší. Předvádíme se, ale bohužel už pozdě. Měli jsme začít předvádět své schopnosti a kapacity mnohem dřív. Zpravodajské služby určitě musely mít řadu informací o tom, co se v Rusku děje a jaké má Putin plány. Gruzie měla být tím momentem, kdy se tohle všechno mělo důkladně prozkoumat a vyhodnotit. Dobře, budou v Pobaltí lítat letadla a budeme tam dělat cvičení, ale z hlediska faktického to nebude mít žádný podstatný vliv. Ostatně i ta úzká spolupráce NATO s Ukrajinou už probíhala, byla řada společných projektů, cvičení, výukových projektů a podobně, ale nastoupil Janukovyč a všechno se to zastavilo nebo omezilo. Může se stát, že Putin bude v dalším období úspěšný, že se mu podaří na Ukrajině prosadit vliv ruských skupin a bude to stejné.

Objevují se hlasy, že by evropští členové Severoatlantické aliance měli přehodnotit svůj přístup k vlastní bezpečnosti, nespoléhat na Spojené státy, že je zachrání, a dávat víc peněz na armádu, alespoň ta dvě dohodnutá procenta HDP.

To byl jeden z důvodů, proč Putin udělal to, co udělal. On moc dobře věděl, že nikdo nemá odpovídající sílu proti jeho aktivitám, které rozjede na Krymu. Kdyby Severoatlantická aliance chtěla udělat cokoli, tak to mohou udělat jen Američané, protože zbytek aliance, ta evropská část, je na tom hodně špatně. Snad mimo Britů a částečně Francouzů, ale i ti už mají dnes problémy. My bychom si jednoduše měli uvědomit, že nejde jen o problém momentálních vztahů k Rusku, ale že tím, jak snižujeme rozpočty, oslabujeme jednak vlastní obranyschopnost a schopnost prosazovat národní zájmy jednotlivých států a zároveň celého společenství Severoatlantické aliance, ale zároveň také oslabujeme transatlantickou vazbu. Ač říkáme, co říkáme, ať prezentujeme, jaké excelentní podmínky máme, když jsme členy NATO, ukazuje se, že evropská část je strašně slabá a že celá aliance dnes stojí z devadesáti devíti procent na schopnostech Spojených států amerických. Ale ty, jak moc dobře víme, nechtějí pořád platit za bezpečnost v Evropě a také nemají nějaký velký zájem se do problémů v Evropě nechávat vtahovat. To je problém Libye, Balkánu, nechávají vojska v Evropě jen proto, aby tu prosazovala „sílu“ NATO, ale Obama jasně řekl, že do žádných vojenských dobrodružství vůči Rusku nevstoupí. To je přece úplně jasný vzkaz, můžeme tady na konferencích říkat cokoli, ale realita je někde jinde.

Takže je i podle vás nejvyšší čas, aby se Evropa začala sama starat o vlastní bezpečnost a vkládala do toho víc peněz než dosud?

Nemyslím, že bychom hned zítra na to měli doplatit. Ale jestli to takhle bude pokračovat dál, tak se stane Severoatlantická aliance skutečně bezzubou a bez Američanů neakceschopnou. A pokud by došlo k nějakému jinému konfliktu, musím připomenout, že podle mého názoru není do konečné fáze dořešena Bosna a Hercegovina a celý ten region, nejsou vyřešeny ani vztahy mezi Tureckem a Řeckem a problémy jsou i na Středním a Blízkém východě. Těch rizik se objevuje čím dál tím víc a my jsme k tomu čím dál víc nevšímaví, nebo to nechceme vidět a omezujeme otázky bezpečnosti a kvality armád. Dáváme přednost investicím do oblastí, které nejsou podle mého názoru perspektivní. Když vznikne problém v blízkosti Evropy nebo v Evropě, budeme zase chtít, aby přišli Američané zachraňovat Evropu. To je úplně pravidelné. I dnes někteří západní státníci říkají, Amerika nám musí přijít pomoci. Ale proč by to Američani dělali, proč by měli poslouchat výzvy českých politiků, když tady chtěli postavit radar a my jsme je v podstatě vyhodili jako nežádoucí hosty? Je načase, abychom se začali starat o vlastní bezpečnost v Evropě také sami.

Stránky

Subscribe to RSS - Blog uživatele admin