Blogy

Chceme armádu diskutérů nebo vojáků? Včerejší a dnešní (28.1.) diskuse i odmítání některých vojáků nechat se očkovat je nekorektní vůči vedení armády a obchází jiné závažnější fakty. Předně noviny opomíjí zásadní věc, a to, že očkování si nevymyslel náčelník Generálního štábu, ale že se jedná o rozhodnutí vlády, jehož realizace byla uložena armádě Ministrem obrany. Druhý, podle mě mnohem závažnější fakt, namísto aby se ptaly sdělovací prostředky a jejich cestou veřejnost, jak je možné, že vojáci odmítají očkování a tím mohou narušit bojeschopnost jednotek v případě propuknutí epidemie, pozornost se soustřeďuje na vedlejší problém - hulvátského jednání některých nižších velitelů, které samozřejmě že nemá v armádě již řadu let co dělat. Ačkoli se "téměř" každý trefil do armády, Generálního štábu a jeho představitele - Náčelníka Generálního štábu generála Picka, jaksi se pozapomnělo na to, že "téměř" každý kdo pochybuje o rozumnosti nařízení Náčelníka Generálního štábu má máslo na hlavě a zakrývá tím své osobní profesní selhání. V době, kdy se jednalo o očkování probíhala živá debata o kvalitě, účinnosti a časování dodávek a následně o významu očkování. Mimo několika odborníků, všichni s pravomocí rozhodovat, nebo alespoň s právem se k rozhodování vyjadřovat, v samém konci učinili závěr OČKOVAT a očkování i přes upozornění na problémy s tímto spojené, dali zelenou. Vyjadřovat nyní své pochybnosti o správnosti rozhodnutí Ministra obrany realizovat usnesení vlády cestou rozkazu Náčelníka Generálního štábu je podivné. Pokud lze připustit, že má pan president pravdu a jedná se o pokus na vojácích, dovolím si připomenout, že očkováni nebyli jen vojáci, a tedy se spíš jedná o pokus na české společnosti, jejíž je dnes armáda jen hodně malá část. A jedná li se skutečně o pokus, měl by za něj být někdo odpovědný. Musím věřit v kvalitu českého zdravotnictví a tomu, že vakcína není zdraví škodlivá a že metodické pokyny o aplikaci byly jenom nepřesně napsány a ne odfláknuty. V tom případě se ovšem naskýtá jiná otázka, která by měla zajímat širokou veřejnost. Je vůbec možné, že se vojáci, dokonce i někteří důstojníci se odmítnou dát očkovat a je nutné k tomu použít "hrubého násilí"? Armáda není běžná dobrovolnická organizace, ale organismus fungující podle přesně daných pravidel, musí být kdykoli připravena k akci a její členové - vojáci natolik stateční a disciplinovaní, že jsou připraveni nasadit i svůj život. To není fráze, a pokud pominu nasazení našich vojsk v zahraničí, i doma při přírodních či průmyslových katastrofách vojáci své kvality a statečnost mnohokrát prokázali. Znamená to snad, že při "příštích povodních" budou vojáci zvažovat, zda splnit rozkaz a budou o něm s veliteli diskutovat? Vůbec totiž neplatí, že dnes, "kdy nejsem v akci si můžu dovolit o rozkaze diskutovat, ale až půjde do tuhého, budu určitě ten nespolehlivější voják". Zkušenosti ze všech významných konfliktů ukazují, že nedisciplinovaní vojáci, soustavní diskutéři, vyhybači se náročnému výcviku selhávali i v kritických chvílích na bojišti. Zapomeňte na akční filmy, když jde o životy, v každém se ozve jeho hluboké nitro. Vláda, Ministerstvo obrany a Armáda jsou povinni učinit vše, aby byla zachována bojeschopnost pro případ nutného použití v jakékoli situaci a v jakékoli době. Je v konečné fázi na operačních velitelích, velitelích svazků a útvarů, aby definovali, které základní kapacity musí být zachovány a na ně se soustředí velmi drahá opatření, v tomto případě očkování. Náčelník Generálního štábu nemůže, a ani nesmí nerespektovat rozhodnutí Ministra obrany k realizaci usnesení vlády, které bylo určitě předem projednáno i Bezpečnostní radou státu. Kdyby tomu bylo naopak, nedalo by se o ČR mluvit jako o demokratickém státě. V případě že by rozhodnutí Ministra obrany obešel a v době propuknutí pandemie došlo k tomu, že by část armády byla nebojeschopná, nejenom, že by to bylo na jeho odvolání, ale stejní kritici dnešní situace by ho hnaly před soud. Ať se to líbí, nebo ne, vojáci mají mnohá privilegia, ale také povinnosti. Osobně nesouhlasím s hulvátstvím, urážením vyhrožováním a jiným neadekvátním postupům proti podřízeným. Nicméně - ten, kdo při takové maličkosti dovede narušit soudržnost celé jednotky, a to někteří vojáci podle toho co bylo napsáno zcela určitě udělali, nemá v armádě místo. Jinak můžeme čekat další případy "SOG", revoltu pilotů vrtulníků a podobně. Pokud mám v ruce správný formulář, vojáci dostali k podpisu prohlášení o poučení o povinném očkování. Ani slovo o "povinné" dobrovolnosti, právě naopak ve formuláři mají právo nesouhlasu s očkováním. V tomto se pravděpodobně od stěžovatelů dostala k novinářům velmi zkreslená informace. Dovolím si ovšem upozornit na jiný fakt. Ten ukazuje na to, že se velitelé kryjí takovýmito prohlášeními, jinými slovy - ukazuje to určitou úroveň alibismu, která by měla být pro vedení rezortu signálem, že je potřebné velitelský sbor výrazněji podporovat a to i před veřejností a sdělovacími prostředky, i když je to někdy riskantní. Může se stát, to co mnozí z nás známe z poloviny 90tých let, že vše musí být "na papíře", vše zdokumentováno a doloženo že nebyla učiněna chyba. Vytváří se ovzduší nedůvěry, bují byrokracie, realizace běžných činností je mnohem složitější, někdy i zablokována. I když tento poznatek nemá přímou souvislost s očkováním, bylo by vhodné ho analyzovat. Očkování v armádě má i jiný aspekt. Armádní jednotky jsou kompaktní týmy, žijící spolu po většinu dne, mnozí vojáci jsou ubytováni na svobodárnách, šíření jakékoli epidemie je velmi rychlé, mnohem rychlejší než v civilní komunitě. Je tedy povinností přijímat jakákoli dosažitelná opatření, která by eliminovala tuto hrozbu. Snad by bylo správnější se zeptat, proč armáda dostala očkovací vakcínu tak pozdě, že je podle některých "expertů" nesmysl očkování provádět. Nebo - jaké jiné opatření v případě hrozby pandemie by měla Armáda přijmout. Velení Armády České republiky to dnes nemá lehké. Na jedné straně bojuje s krutými dopady finanční krize a neuvěřitelnou redukcí rozpočtu, na straně druhé s poklesem zájmu politické reprezentace o Armádu, přecházející v nekoncepční rozhodnutí a ze třetího směru bojuje s obecným trendem snižování respektu k disciplíně a respektování zákonů. Debata kolem očkování je jen projevem hlubších problémů, do jejichž rozklíčování se novinám moc nechce. Proto věci jen popisují, ale analýza chybí. Jiří Šedivý| čtvrtek 28. leden 2010 18:15|karma článku: 20,69|přečteno: 1783 x