Komu prdnou nervy. Muslimští zločinci, naše armáda. Varovali jsme vás. Generál Šedivý lidem řekl pravdu o naší bezpečnosti

REPORTÁŽ „Byť deklarujeme evropské zájmy a říkáme si logicky, že bychom měli mít něco, co nás bude bránit, v realitě každý pracuje na svých národních zájmech,“ konstatoval o uvažované evropské armádě bývalý náčelník generálního štábu, nyní pedagog Vysoké školy CEVRO Institut Jiří Šedivý na debatě v Liberci. „Evropa je natolik různorodý prvek, že nám to nefunguje. Chybí přirozený lídr, který by byl schopen ostatní přesvědčit, že ho musí poslouchat. Úvahy o evropské armádě, jak to prezentují někteří politici včetně našeho premiéra i prezidenta, jsou v současné době reálně utopií,“ domníval se.

Je evropská armáda mýtus, nebo cesta vpřed? Jak je Evropa ohrožena? Na tyto otázky odpovídal na své přednášce v libereckém Fryčově knihkupectví bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Jiří Šedivý. „Je to velké společenské téma, realizace pokulhává,“ sdělil příznačně na úvod. „Evropa je protkaná řadou bezpečnostních organizací. Ale čím více jich je, tím méně to pochopitelně funguje,“ konstatoval. Řada států je současně v několika organizacích, nejvýznamnější průnik je členství v NATO a EU. „Ale každý z těchto průnikových států má také své vlastní národní zájmy, má svoji armádu, takže to příliš nefunguje jako celek,“ upozornil. Evropská obrana podle něj de facto ani pořádně fungovat nemůže. „Byť deklarujeme evropské zájmy a říkáme si logicky, že bychom měli mít něco, co nás bude bránit, aby tak vznikla silná světová entita, která by dala dohromady i se záložáky 1,9 milionu vojáků, tedy obrovskou armádu s unikátním technologickým potenciálem, přesto v té realitě každý pracuje na svých národních zájmech,“ vypozoroval generál. „S tím, že počítají, kolik nás to bude stát politicky, v lidském potenciálu i finančně. A tady bohužel nejsme schopni se shodnout. Evropa je natolik různorodý prvek, že nám to nefunguje. Chybí přirozený lídr, který by byl schopen ostatní přesvědčit, že ho musí poslouchat,“ uvedl. „Kterým jsou v Severoatlantické alianci Spojené státy. Úvahy o evropské armádě, jak to prezentují někteří politici včetně našeho premiéra i prezidenta, jsou v současné době reálně utopií,“ domníval se. „Tenhle problém asi nevyřešíme, pokud se tedy neocitneme pod nějakou obrovskou hrozbou,“ doplnil.

Systém pokus–chyba

Poté se věnoval historii diskuzí o zřízení evropské armády, které nazval systémem „pokus–chyba“. „Není to tak, že o evropské armádě se mluví jen poslední dva roky,“ upozornil s tím, že tyto úvahy se odvíjejí už od padesátých let minulého století. Kromě Severoatlantické aliance tehdy vzniká i Západoevropská unie. „Už v ní je obsažena idea evropské armády. Fakticky to tedy znamená, že Evropa začala budovat svoji nějakou obrannou identitu, která ale fakticky nefungovala, už v roce 1954,“ řekl Jiří Šedivý. Západoevropská unie však byla podle něj vpodstatě spící organizace. „Byla totiž studená válka, kde proti sobě stály dvě těžké váhy. Na jedné straně Severoatlantická aliance vedená Spojenými státy, na druhé Varšavská smlouva vedená Sovětským svazem. Západoevropská unie byla jen fikcí, říkalo se, že hibernuje,“ konstatoval.

Po konci studené války jsou debaty o evropské armádě intenzivnější. „Vždy někdo spočítá, že by bylo levnější, kdybychom měli všichni stejné tanky či letadla. Pak to však narazí na to, že se v těch daných státech ozvou především průmyslníci a řeknou, třeba ve Francii, budeme sice mít německé tanky. Ale co bude s tou fabrikou, co vyrábí naše tanky? Kdo dá těm lidem práci?“ vysvětlil Jiří Šedivý.

Může evropská obrana fungovat nezávisle na Severoatlantické alianci? „De facto nemůže. Členové Evropské unie, kteří jsou zároveň členy NATO, nevydávají na obranu tolik, kolik by měli. Američané se dostali do situace, že platí sedmdesát procent veškerých nákladů NATO. Což se jim pochopitelně nelíbí,“ upozornil. Spolupráce Evropské unie a Severoatlantické aliance má také jeden velký problém. „Jmenuje se Turecko. Nedovolí, aby se například informace utajovaného charakteru, které zjistí jejich tajné služby, dostaly do štábu, který pracuje pro Evropskou unii. Všechny informace jsou totiž propojené a každý stát tam informace dává. A je to s nimi stále horší,“ konstatoval.

Nebezpečí se likviduje tam, kde vzniká

„Nebezpečí se likviduje tam, kde vzniká,“ konstatoval podstatnou věc. V době migrační krize zaznívaly některé názory, že bychom měli mít nasazenou armádu na ochranu hranic České republiky. „Což jsou nesmyslné řeči. Kdyby se s někým skutečně válčilo, tak se válčí tam, kde ten konflikt vznikl. To budeme čekat někde na jižní Moravě, až se to dostane tam? Vždyť jsme v srdci Evropy. Kdyby se válčilo už na našich hranicích, znamenalo by to, že se Severoatlantická aliance úplně zhroutila,“ uvedl bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR.

Prostor k dotazům jako první využil David Forbelský, který se ptal, jestli by nefungovala spolupráce armád blízkých zemí, v našem případě tedy třeba se Slovenskem a Polskem. „Snažili jsem se o bližší spolupráci v rámci zemí V4, ale také nám to nefungovalo. Nejsme schopni domluvit se s Poláky. Začali hrát svoji hru regionálního lídra, což se nám nelíbí. V4 se začala štěpit na ose Polsko–Maďarsko versus Česko–Slovensko,“ vysvětlil generál Šedivý. Další dotaz směřoval k migraci. „Obrovská chyba v roce 2015 byla ta, že se otevřela náruč, aniž by se zjišťovalo, kdo je kdo. Jako bezpečnostní experti jsme varovali – nejsme proti tomu, aby se zachránili lidé, kteří jsou ohroženi na životě. Logicky. Ale to nejsou všichni. Musí se kontrolovat, být jasné, kdo do Evropy přichází. Tenkrát to politici neslyšeli,“ konstatoval generál. „Dnes bude velký problém oddělit radikalizované skupiny muslimského vyznání. Ve Francii, Belgii, ale i Švédové budou mít problémy,“ domníval se.

Komu prdnou nervy dřív?

Otázka padla i na KLDR. „Tento režim se stává stále méně vypočitatelným. Podle mě to bude s nimi dost složité. Ta společnost je dost zfanatizovaná a nikdo pořádně neví, co všechno mají k dispozici. Nevím, co se stane. Je to asi otázka, komu prdnou nervy dřív,“ domníval se Jiří Šedivý. Debata už se chýlila k závěru, když ještě vystoupil již postarší bývalý voják. „Problémy, do kterých jsme se dostali, jsou naše vina, respektive našich politiků, počínaje tím, koho jsme ustanovovali do funkcí ministrů obrany. Teď je tam ten, který předtím hrál divadlo na Vinohradech, jeden z prvních (Baudyš) zase ustřelil málem letadlo vlastní pistolí,“ upozornil. A začal uvádět čísla, která však podle Šedivého nejsou úplně přesná. „Bývalá naše armáda měla tři tisíce pět set tanků, máme jich třicet. Měli jsme dvě stě padesát nadzvukových letounů, máme jich šestnáct. Řekněte mi, kdo z vás ví, kde máte úkryt, kdyby se něco semlelo? Kde máte ochrannou masku, kdyby k něčemu došlo?“ ptal se přítomných. Ti se krátce na to sebrali, neb již dvouhodinová debata skončila, a cestou domů asi přemýšleli, kam by se v případě nebezpečí ukryli.