Blog uživatele Jiří Šedivý

Proč by měli Američané neustále platit za Evropu? Trumpovi rozumím

·         Spojené státy táhnou Severoatlantickou alianci, zatímco většina evropských států na armádě šetří.

·         Donald Trump to jednoznačně pojmenoval, a promluvil tak z duše nejen vojákům na obou stranách Atlantiku, ale i řadě Američanů, říká Jiří Šedivý.

·         Česko podle něj patří k zemím, které na obraně hodně šetří, ani německý Bundeswehr ale není v dobrém stavu.

Rozhovor Hospodářských novin s bývalým náčelníkem českého Generálního štábu Jiřím Šedivým se odehrál bezprostředně po jeho schůzce s vlivným americkým generálem. Z vítězství Donalda Trumpa, který až drsně kritizuje evropské státy NATO za jejich nízké výdaje na obranu, měl generál US Army nepokrytou radost.

"Evropský blahobyt a prosperita jsou z velké míry na úkor Američanů. Zatímco Evropané bohatnou i tím, že škudlí − až na výjimky − na výdajích na svou bezpečnost, kde jen mohou, USA pokrývají alianční výdaje bezmála z osmdesáti procent," vysvětluje Šedivý jednu z příčin vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. "Nejde jen o výhrady vojáků, ale stále hlasitější protest amerických daňových poplatníků. Tento názor rezonuje v americké společnosti v poslední době velmi silně," varuje Šedivý.

HN: Vítěz amerických prezidentských voleb Donald Trump poděkoval ve svém povolebním projevu dvěma stům generálů US Army. Jak tomuto dost neobvyklému gestu rozumět? I z vlastní zkušenosti vím, že vojáci podporují Donalda Trumpa a někteří jsou z jeho vítězství nadšeni. Můžete to vysvětlit?

Trumpův dík americkým generálům mě nepřekvapuje. Jeho vítězství ukazuje mimochodem na jeden palčivý problém, který je zřejmý už mnoho let. Politická reprezentace − americká, ale i ta evropská − je už dlouho odtržená od reality. Zejména od té vojenské a bezpečnostní. I proto jsme dnes svědky toho, co se děje, například pokud jde o bezpečnost Evropy a jejího okolí.

HN: Co máte na mysli?

Až příliš dlouho jen mluvíme − spíše by se ale dalo říci, žvaníme − o různých rizicích či hrozbách. A vždy s ohromným balíkem doporučení, co všechno by se k jejich odvrácení mělo podniknout. A realita? Ta je často až tristní. Takže vojáci ten zvětšující se rozpor mezi slovy a činy vidí, nelíbí se jim to a začínají nahlas říkat, co si o tom myslí. Jakkoliv to nebývá zvykem. Dávno už ale nejde jen o výhrady vojáků. Má je stále více Američanů.

HN: Jde o výhrady k fungování NATO?

My se teď upínáme k poměrně drsnému a hlasitému vyjádření Donalda Trumpa na adresu NATO. Tudíž i nás. Ale jak říkám: Trumpův názor rezonuje v americké společnosti opravdu delší dobu. Donald Trump téměř doslova říká: "NATO by mělo být férové. Nelze se spoléhat jen na USA. Každý musí svým dílem přispět do společné obrany. Už není možné, aby jeden dřel, zatímco jiní se pořád jen vezou." Tedy ani náznak toho, že je aliance zbytečná, jak jsem už také zaslechl. Jako Trump měli o společné obraně mluvit evropští politici už dávno. Zatímco mnozí z nich i teď stále jen opakují: měli bychom, mohli bychom, možná až nastane vhodná doba.

HN: Jaká je tedy ona tristní realita?

Podívejme se třeba na české ozbrojené síly: jsou až zoufale podfinancované. A nejenom ony, pochopitelně. Rusko okupuje Krym, na východě Ukrajiny stále doutná válka, v Iráku, Sýrii či Libyi probíhají tvrdé střety s Islámským státem a výše obranných rozpočtů většiny zemí NATO ani neumožňuje efektivní rozvoj ozbrojených sil, abychom se mohli podobným hrozbám efektivně bránit. Všechno to táhnou Američané.

HN: Došla jim trpělivost?

Zejména proto tolik slyší na slova budoucího prezidenta USA, který v kostce říká: všechno, a tedy i bezpečí, něco stojí. Pokud chceme mít nějaké vojenské schopnosti, nestačí o tom jen mluvit. Musí se s tím něco udělat. Tohle jsou přece velmi logické a pragmatické argumenty. A protože alianční vojáci jsou velmi pragmatičtí, mnozí z nich podporují Donalda Trumpa. Nic jiného v tom nehledejte − jen pragmatismus.

Anebo ještě jinak: Trumpova věta, že "kdo neplatí, nemá nárok na ochranu aliance", vyděsila spoustu politiků. Ale on přece neřekl nic jiného než to, že "žádný oběd nemůže být zadarmo". No a většina aliančních zemí už dlouho zadarmo obědvá, bohatne a prosperuje − na úkor Američanů. To, aby drtivou většinu nákladů NATO nesli na svých bedrech jen američtí daňoví poplatníci, je už neúnosné.

HN: I tohle přispělo k porážce Hillary Clintonové?

Administrativa Baracka Obamy si tento problém pochopitelně dobře uvědomuje. Nikdy ho ale pořádně − tak jako Trump − nepojmenovala. Rovněž její pokus o reset vztahů s Ruskem byl totálním propadákem. Trump je politik začátečník, možná amatér − to je fakt. Je ale zkušený byznysmen, takže se tak chová a jako byznysmen i mluví: na rovinu, bez vytáček a někdy drsně. Pravda bývá často drsná. Tohle je na něm, alespoň podle mě, cenné. Ovšem těžko říct, zda ho politika časem změní… k horšímu.

HN: O zlepšení vztahu s Ruskem se ale Západ musel alespoň pokusit. Neustálá a stupňující se konfrontace s jadernou mocností, jakou je Rusko, je cestou do záhuby.

To je fakt. Vše má ale své meze. Výsledek resetu s Ruskem je okupace Krymu, destabilizovaná východní Ukrajina, neřešitelný válečný konflikt v Sýrii… A tak bych mohl dlouho pokračovat. Barack Obama − při vší úctě k němu − tyto limity s Ruskem nastavil zcela špatně.

HN: Možná namítnete, že mi do toho nic není, ale vy byste volil Trumpa?

Rozumím mu víc než paní Clintonové. Asi tak nějak.

HN: Pokud by evropské státy NATO i dál připomínaly vlak s černými pasažéry, mohlo by to snad časem vést k izolacionistické politice Spojených států?

Tak daleko to nezajde. Ale nežijeme ve vzduchoprázdnu: musíme si uvědomit, že existují vážné globální hrozby a že USA nestojí jen před problémy, které souvisejí s Evropou. Američané mají potíže s Čínou a ještě větší jim mohou časem nastat kvůli rusko-čínské kooperaci, ve vojenské oblasti zejména. Teprve tohle by mohl být opravdový problém.

Jen my si tady v Evropě stále chybně myslíme, že jsme pupkem světa. Už dávno ne. Američané odcházejí z Evropy a mockrát nám to v diplomatickém jazyce − tudíž ne natvrdo − řekli. Pro ně je prioritou zajištění bezpečnosti USA na Dálném východě a v Tichomoří. Nemohou se věčně starat o Evropu. I Spojené státy mají přece své limity a možnosti. Proč by tu měly donekonečna utrácet peníze? Tedy za Evropany, kteří se o svou bezpečnost příliš nestarají a odpovídá tomu i úroveň jejich péče o vlastní ozbrojené síly.

A když to řeknu natvrdo: Proč by měl americký voják umírat někde v Evropě, když Evropané nechtějí chránit sami sebe. Donald Trump neříká přece nic jiného. Asi se už opakuji, ale zašlo to až příliš daleko.

HN: Kdo jsou oni černí pasažéři v NATO?

Třeba Česko je hodně "tmavé". Vždyť v čem jsme s vojenským rozpočtem bídných 1,08 HDP tak výjimeční? A z té "díry" se nejsme schopni už léta vyhrabat. Vláda sice zvedla rozpočet na armádu o pět miliard, ty se ale rozpouštějí v platech nově nabraných vojáků či ve zvyšování gáží. Kde jsou zásadní modernizační kroky, které by zvýšily schopnosti české armády? Žádné nevidím. Česká republika tedy bezesporu patří k těm, kteří se v alianci vezou, aniž bych zastíral některé dobré kroky. A států, které vydávají kolem jednoho procenta HDP na svou bezpečnost, je v NATO většina.

HN: Dobře, ale co s tím? Jaké změny by měly po vítězství Donalda Trumpa přijít?

Slibuji si od něj to, že postoj Spojených státu bude nyní zřetelný, jasný a mnohem kategoričtější než dosud. USA musí na evropské spojence důrazně apelovat, že je třeba se o svou obranu starat. A že ne vše se vyřeší debatami u kulatého stolu. Do armád je zkrátka v dnešních dost nejistých bezpečnostních poměrech třeba investovat rozumné peníze, a ne donekonečna škudlit. Suverenitu a bezpečnost nám už nezajistí Velký bratr zpoza Atlantiku, jak jsme tomu uvykli. Starat se o ně musíme konkrétními činy sami. Právě tohle si od Donalda Trumpa vojáci slibují. A nejen ti američtí.

HN: Do kritiky našich evropských spojenců v NATO se vám zjevně nechce. A co třeba evropský ekonomický lídr Německo? Ani jeho armáda na tom není dobře. Experti hovoří dokonce o rezignaci Německa na vlastní obranu.

Poslední zprávy skutečně hovoří o tom, že Bundeswehr je ve velmi špatném stavu. Německo se začíná věnovat své bezpečnosti a ozbrojeným silám až v poslední době. Je to paradox: Německo je ekonomická velmoc, která své ozbrojené síly léta zanedbávala. Do své obrany Němci investovali jen to, co nezbytně museli. A že se k tomu už naposledy vracím: USA investovaly horentní sumy do bezpečnosti Evropy a ta díky tomu investovala do svého blahobytu. Kterému Američanovi by se to mělo líbit? Jen si porovnejte průměrné platy Američanů a třeba Němců. V USA jsou celé regiony s vysokou mírou nezaměstnanosti, zlikvidovanými průmyslovými oblastmi. Mluví se dokonce o zrezivělých pásmech Spojených států. USA nejsou jen ojedinělé technologie a vymoženosti špičkové vědy, úspěchy NASA v kosmu, Hollywood… Ale i velmi tvrdě pracující a někdy i strádající lidé.

HN: Donald Trump na jedné straně nekompromisně kritizuje evropské země NATO, na straně druhé však troubí do útoku proti Islámskému státu. Při něm se ale bez evropských spojenců neobejde.

To si ale přece neodporuje. Budoucí prezident USA Trump říká jen to, že Islámský stát musí být poražen. Apeluje i na to, aby se přitom Spojené státy chopily aktivnější role. Což ale neznamená, že pošle celou armádu na Střední východ, aby v Iráku a Sýrii bojovala s Islámským státem. Iráčane už jsou − spolu s prodemokratickými a vládními vojsky Bašára Asada − schopni Islámský stát porazit.

HN: No ale s podporou mezinárodní koalice, aliance a opět − hlavně Američanů.

Samozřejmě. Uvědomme si, že islamisté z té oblasti už dnes pronikají do různých regionů. A jedním z nich je Evropa. Vůdci islamistů už dávno nabádají své bojovníky, aby přenesli boj proti evropským "křižákům" na starý kontinent. Bez koordinované spolupráce mezinárodní koalice − a tedy i aliance − se definitivní porážka Islámského státu neobejde. Jinak se dočkáme podobných teroristických útoku jako v Paříži či Belgii.

HN: Nemluvíte tedy jen o porážce, ale o vykořenění Islámského státu?

To jsou možná až příliš silná slova. Určitě se ale nelze omezit na porážku islamistů pouze na území Iráku či Sýrie. Dost z nich se podle mě dostane z obklíčení, pokud se tak už nestalo, takže jsou nyní jako spící buňky v Evropě. Značným rizikem je i to, že mohou začít kontaktovat migranty, protože ne všichni budou mít práci. A právě z těchto lidí se mohou rekrutovat další radikální islamisté. Jak říkám: bez široké mezinárodní spolupráce není porážka či eliminace islamistů možná.

HN: Dostává se teď snad znovu do hry návrat amerických vojáků do Iráku?

Američané z Iráku nikdy úplně neodešli. Jen zredukovali počty vojáků. Především přece bombardují islamisty v Iráku a Sýrii. V Iráku navíc stále působí američtí instruktoři-školitelé, speciální síly, logistické a podpůrné jednotky. Když pominu Brity, Francouze, ale například i české letce. Bez této podpory se irácká armáda v boji s islamisty zatím neobejde.

HN: Ale ta zmíněná "redukce", přesněji odchod hlavních sil americké armády z Iráku, byla přece velkou chybou, ne?

Jak se to vezme. Pořád nechápeme, že nasazením armády nelze řešit problémy společnosti. Jen k tomu můžete vytvořit podmínky tím, že zajistíte relativně klidné prostředí, aby společnost mohla znovu začít fungovat. Jenomže právě tohle nezvládl bývalý irácký premiér Núrí al-Málikí. Ten to pochopil tak, že se vypořádá se sunnity. Učinil tedy pravý opak toho, co na Iráčanech páchal diktátor Saddám Husajn.

I takhle vznikly podmínky pro vznik Islámského státu. Armáda tedy nemůže nahradit politická řešení při obnově právního státu, v němž by lidé chtěli žít, pracovat a vzdělávat se. A pokud by americká vojska v Iráku zůstala, tak se Iráčané nikdy nepustí do budování vlastní kvalitní armády, policie či státní správy. Američtí vojáci přece nemohli do nekonečna přebírat zodpovědnost za Iráčany. A tohle platí i pro Afghánistán.