Politicky bude určitě obtížné najít důvody, proč bychom měli být s výsledky našeho působení spokojeni. Afghánistán ukázal na naše (mám na mysli NATO) limity, že nelze vše vyřešit nasazením vojsk a že ne každý touží po našem pojetí demokracie. Nic tak úplně nového, jen v počáteční euforii boje proti terorismu nebylo slyšet hlasy varující před přílišným optimismem.

Jsme na konci dlouhého období, kdy nás vyčerpávalo nejenom ono nasazení, ale v konci tohoto více než 10letého období i finanční a ekonomická krize. Ačkoli politici teprve přijdou s hodnocením, protože teprve po úplném stažení (mimo několika tisíc Američanů, případně i ostatních států NATO) bude jasné, jak se afghánskému podporovanému režimu daří ovládat a řídit stát.

Vojáci s ohledem na značnou restrikci finančních rozpočtů jednotlivých ministerstev už začali analyzovat dosavadní působení. Je zřejmé, že armády jsou značně vyčerpané. Jak lidsky, tak materiálně. To má samozřejmě dopady na rozvoj armád a na jejich akceschopnost.

Mimo to v dlouhém a stereotypním nasazení, i když ve složitém prostředí, začaly armády zapomínat to, k čemu jsou především určeny a na vedeních rozsáhlých vševojskových operací. Především ty menší, mezi které patří i AČR, doplácely na přílišnou specializaci a úzké zaměření se na určitý segment spojenecké operace.

Jak je na tom naše armáda?

Je nutné uvést, že v drtivé většině případů se AČR nemá za co stydět. V rámci možností, které byly dány schopnostmi armády a politickou vůlí, velitelé i řadoví příslušníci útvarů své úkoly splnili. I ta selhání, o kterých se hodně mluví, je možné převrátit v pozitivní zjištění. Platí přece, že skutečný úspěch je zvládnout prohru, najít řešení a to později přetransformovat do pozitivního výsledku.

Velitelé a štáby se musí vrátit k procesům plánování bojové činnosti včetně důkladné součinnosti všech bojových aktivit a komplexní logistickou podporou. I když výcvik probíhal, neustálé rotace jednotlivých kontingentů, jejich příprava a následné nasazení nedovolovaly pravidelný výcvik ve větších celcích.

Armáda musí překonat dědictví cíleného akvizičního procesu, který téměř zavedl armádu do slepé uličky. V podstatě se mimo mechanizovaných útvarů zastavila modernizace pozemního vojska. Zásadním musí být návrat ke schopnostem vést bojovou činnost ve větších celcích, v českých podmínkách je to dnes již jen úroveň brigády, a pokud budeme snižovat své ambice, snad i prapor bude v budoucnu nad naše síly. Nadějí je snad příslib mírného zvýšení rozpočtu v příštím roce.

Summit v Chicagu v minulém roce nejen že uvedl do života iniciativu "Smart Defense", ale i méně známou "Connected Forces Initiative". Po roce 2014 (po stažení vojsk z Afghánistánu) přenese Aliance své úsilí z operačních aktivit na operační připravenost. Obsahem iniciativy je důraz na komplexní vzdělávání a výcvik, zvýšení počtu cvičení a lepší využívání technologií. Konečným cílem je prohloubení schopnosti vzájemné komunikace uvnitř armád a efektivní součinnosti mezi armádami členských států NATO (mimo jiné to byly i hlavní cíle uvedených cvičení).

Velitelé dnes umí plánovat, vést a podporovat bojové aktivity malých jednotek, jednotvárné patrolování, boj s malými, i když lstivými Tálibánci. K tomu byl veden výcvik a prováděno vyzbrojování. Mimo Pandurů jsme ale na "velkou válku" armádu nepřipravovali.

Nepřetržitá řada reorganizací brání koncepčnímu rozvoji armády. Bolest, která se táhne rozvojem armády již od roku 1995, kdy byla odstartována první reforma armády po provedených opatřeních po rozdělení Československa. Téměř žádná z řady reorganizací neměla možnost být ověřena dlouhodobou praxí. I poslední reorganizace vycházející z dramatických redukcí rozpočtu rezortu MO nemají potřebné trvání, a proto jsou investiční projekty a organizační změny poznamenány nedokončením procesů. Platí to jak pro organizační změny a opatření v personální oblasti, tak i zastavené investice.

V rámci konceptu "Connected Forces Initiative" se velitelé vrátí k postupům podobným z období kolem přelomu tisíciletí. Je ale také nutné uvést, že to nebude zadarmo.

Předně dříve nebo později bude nutné přehodnotit stavy štábů všech úrovní, jejich složení, strukturu a personální obsazení. S tím by měla souviset i zásadní změna ve vzdělávání štábů. Universita obrany ještě nedokončila přípravu vzdělávacího programu a stále setrvává vzdělávání po velitelské linii. Ani toto nebude zadarmo a rezort MO musí najít "skryté rezervy".

Armáda pravděpodobně ušetří na ukončené misi v Afghánistánu, ale zbytečně jsme se přihlásili k podílu na misi na Sinaji vysláním letounu CASA. Vlastně jen proto, aby se zdůvodnil nákup dlouho kritizovaných letadel (je mi jasné, že za tenhle názor budu hodně kritizován). To bude stát nemalé peníze, které budou sice z části nahrazeny OSN, ale konečný skutečný součet bude záporný.

Jeden z velkých problémů je vlastní obranný rozpočet rezortu MO. Běžně je veřejnost informována, že je na obranu vynakládáno přibližně 1,1 % HDP. Není to tak úplně pravda. V rozpočtu MO je položka, která je určena pro vyplácení penzí vojáků z povolání v záloze a ve výslužbě. V tomto roce je to téměř 7 mld. Kč. Tedy místo 42,53 mld Kč může ministerstvo na vlastní činnost disponovat jen 35,54 mld. Kč. Uvedených téměř 7 mld. přes MO jen "proteče".

Nepochybně je to významná část, která by byla potřebná pro dokončení modernizace armády a pro její komplexní výcvik tak, jak to požaduje výše uvedená iniciativa NATO.

Armádu drtí i politické vlivy a nekompetentní rozhodnutí. Exemplární příklad je letiště Přerov. Několik let bylo drženo v provozu letiště, které nemělo z vojenského hlediska žádnou budoucnost. To stálo téměř jednu miliardu ročně. V neustále omezovaném rozpočtu a s ohledem na uvedených téměř 7 mld. určených na důchody, které by měly být součástí rozpočtu rezortu práce a sociálních věcí, rezort MO v posledních letech hospodařil s necelými 35 mld. Kč. Pokud bude tento stav pokračovat, nutná konsolidace armády a dokončení modernizace armády bude jen zbožným přáním.

Nestačí jen zvýšit počet cvičení, ale vedení rezortu a armády musí přijmout řadu rozhodnutí ve všech oblastech. Měla by to být ovšem profesně správná, tendenčně neovlivněná rozhodnutí, směřující ke stabilizaci armády a dlouhotrvající.

Jiří Šedivý
autor je bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR