Jak se můžou Češi podílet na projektu pohotovostních sil NATO?

Jak se můžou Češi podílet na projektu pohotovostních sil NATO?

15. září 2014  13:35

Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu
Summit ve Walesu byl důležitý z řady důvodů. Nebyl sice "revoluční" a nepřijímal rozhodnutí podobně jako nám známý Pražský summit nebo některé další. Byl ovšem významný tím, že se odehrál v době hodně pohnuté. Předně je zřejmé, že Severoatlantická aliance nereagovala dostatečně jak z hlediska důrazu odpovídajícímu významu a síle Aliance, tak z hlediska rychlosti. Souběžně s tím je evidentní, že se vývoj v Sýrii a Iráku ubírá nesprávným směrem.  

České jednotky během cvičení NATO Sabre Junction II (ilustrační foto) | foto: Lubomír Světnička, natoaktual.cz

To, jak Rusko zabralo Krym, je vážným varováním. Pocit beztrestnosti a zjevná arogance, se kterou Putin přistoupil k této "operaci", vycházel z přesvědčení, že nebude mít žádného protivníka, snad jen světové veřejné mínění. Vojensky neměl soupeře. NATO včas nepřijalo žádné jednotné významné rozhodnutí a vojensky ani nemělo dostatek sil, aby dalo v krátkém čase toto rozhodnutí najevo.

Síly rychlé reakce NATO sice existují, ale použít je se dosud NATO ve skutečné bojové operaci neodhodlalo.

V průběhu summitu ve Walesu byl přijat "akční plán připravenosti". Jeden ze zásadních bodů tohoto plánu je posílení sil rychlé reakce NATO, které byly vybudovány podle rozhodnutí již zmíněného Pražského summitu. Jejich použití je do současné doby limitováno ne vojenskými schopnostmi, ale politickou vůlí tyto síly používat.

Tyto síly v počtu několika tisíc mají limity i v čase nasazení, i když oproti hlavním silám jednotlivých států jsou síly rychlé reakce pružnější.

Rozhodnutí vybudovat poměrně malý segment sil, schopných nasazení v místě konfliktu v řádu dnů, je velmi důležitým rozhodnutím. Vyžaduje to ovšem řadu změn. Ta hlavní je vtělena do schopnosti jednotného rozhodovacího procesu nejvyšších politických orgánů Severoatlantické aliance. Pro použití těchto sil by mělo být jasné jak dosáhnout konsenzu v čase, který umožní plně využít jejich schopnosti.

Bez tohoto by bylo zbytečné tzv. "hrotové síly" vůbec budovat. Pro českou politickou scénu to bude ale hodně tvrdý oříšek. Nehledě na naše politická vyhlášení, naše reálná a pevná (neměnná) stanoviska jsou často otazníkem pro naše partnery. Příkladů je řada, ale není cílem ukazovat v tomto článku jak obtížné je v ČR dosáhnout politické shody v čase, který je pro rychlou reakci důležitý.

Připustíme-li, že NATO včetně České republiky takové mechanismy připraví, bude nezbytné pro vojenskou realizaci učinit několik zásadních kroků.

Předně pro splnění podmínek nasazení sil do dvou dnů bude nutné vyčleněné síly mít k dispozici téměř po celou dobu rotace v takovém stupni pohotovosti, že se budeme muset vrátit k dosažitelnosti velitelů a vojáků v čase do 120 min.

I tak se 48 hodin zkrátí o dvě hodiny, zůstává tedy jen pouhých 46 hodin. V této době musí být provedeno plánování operace, případně její upřesnění. Poté musí být provedeno v reálu vše, co zajistí bezprostřední nasazení vojsk. Je nutné provést vše potřebné pro doplnění vyčleněných jednotek materiálem, výzbrojí a vším dalším. Velitelé musí zajistit základní prověření, případně doplnění těch vojáků, kteří nemohou být z různých důvodů do operace vysláni. V závislosti na výsledcích plánovacího procesu pak velitelé dokončí plánovací proces na úrovni jednotek.

V nově formovaných pohotovostních silách musí být síly velmi akceschopné, jinak nesplní svoji roli. Proto s ohledem na rychlost a kvalitu je důležité, aby byly štáby komponentů jednotlivých států v procesu plánování správně sladěny a v tomto smyslu i společně připravovány. Je totiž zřejmé, že složení těchto pohotovostních sil bude velmi komplexní, aby byl naplněn účel, kterému budou sestavovány. Pravidelný až nepřetržitý společný výcvik bude nezbytným předpokladem pro akceschopnost daného kontingentu.

Určení těchto sil rychlé reakce ve vysokém stupni pohotovosti vyžaduje, aby byly neustále ve stavu, kdy bude veškerá výbava v bezvadném stavu. A to i když bude nepochybně probíhat výcvik, který bude jednotky udržovat ve stavu připravenosti.

Hlavním cílem výstavby těchto sil má být podle současného generálního tajemníka NATO Anders Fogh Rasmussena odstrašující efekt. Doslovně uvedl: "Každý potenciální agresor musí vědět, že když začne uvažovat o útoku na spojeneckou zemi, utká se nejen s její armádou, ale také s jednotkami NATO. Že jsme jako spojenci připraveni velmi rychle reagovat".

I když si nejsem jist, jakou roli může sehrát na bojišti pět tisíc vojáků, s vědomím toho, že ne všichni jsou bojovníci se zbraní v ruce, se bude jednat spíš o demonstraci našeho odhodlání. Dnes uváděný kontingent v počtu přibližně pěti tisíc, bude podle současného příslibu z velké většiny vojáků ozbrojených sil Velké Británie.

K tomu, aby bylo možné zajistit požadovaný časový limit nasazení, je nutné mít na směrech pravděpodobného nasazení předsunuté základny, kde budou uloženy zásoby výzbroje, munice, výstroje a provozních hmot. To znamená poměrně vysokou úroveň unifikace, a to nejenom v případě munice. V opačném případě by náklady na udržování těchto sil dosahovaly neúměrně vysokých finančních částek. Na druhou stranu, i když je zvýšení unifikace výzbroje aliančních partnerů obecně požadovaný cíl, je nutné si uvědomit, že účast v těchto silách znamená zrychlit proces unifikace a nutně zvýšené investice, a to v relativně krátké době.

To platí jak pro českou armádu, tak ostatní účastníky projektu. Protože lze předpokládat, že bude alespoň v tomto kontingentu, ke kterému se ještě na summitu ústy prezidenta ČR přihlásila, vedoucí roli zastávat Velká Británie, výzbroj našich vyčleněných jednotek by měla být v co nejvyšší úrovni kompatibilní s armádou Velké Británie. Celý projekt je v počátku a je možné formování pohotovostních sil upravit. To se určitě bude dít. Bylo by žádoucí, abychom z tohoto hlediska uvažovali o kontingentu, který by byl sestaven buď z armád V4 nebo aby v něm měly armády V4 výrazný podíl.

S nasazením sil v čase, který byl uveden, úzce souvisí i transportní schopnosti. Strategická přeprava není jen přeprava vzdušnými prostředky, ale ty na druhé straně zajistí velkou flexibilitu a akceschopnost. Česká republika prostředky vzdušné strategické přepravy nemá. Má ale možnost hrát významnou roli v taktické vzdušné přepravě na bojišti. Ostatně nic nového, tento koncept byl rozpracován již v letech našeho vstupu do NATO. Je ovšem nutné, aby i v tomto úkolu existovala jasná představa, jak budou naše prostředky začleněny do celkového konceptu. Jinak, v přípravě naší účasti bude vhodné, abychom něco – taktickou přepravu - nabídli a od spojenců recipročně žádali přepravu strategickou.

Komunikační prostředky musí být v těchto silách plně kompatibilní. Tak musí být tvořena i architektura systémů velení, řízení a předávání zpráv. Neměl by se opakovat příklad z Afghánistánu, kdy část naší moderní techniky nebyla vybavena potřebnými radiostanicemi, nejenom co do kompatibility pásem a frekvencí, ale i co do výkonu, aby byly schopny přenášet odpovídající množství dat. Rozvoj komunikačních systémů by měl být v tomto smyslu prověřen a případné úpravy provedeny dříve, než nás k tomu donutí situace.

Velmi zásadní je rovněž zpravodajství, průzkum a systémy trvalého přehledu na bojišti. Česká republika nebude pravděpodobně vlastnit prostředky strategického průzkumu. Bude se podílet na jejich využívání cestou probíhajících projektů. Musí je ale umět zpracovat a vyhodnocovat pro své potřeby. Bezpilotní a bezosádkové prostředky by měly být úplnou samozřejmostí. Je dobře, že ministerstvo obrany podporuje vývoj bezpilotních prostředků ve svém Výzkumném a technickém ústavu. Dnes je dokončen vývoj celé řady taktických prostředků plně kompatibilních a nasaditelných v sestavě našich spojenců.

Pohotovostní síly NATO jsou novým konceptem, který bude muset být ještě dopracován do konečné podoby tak, aby splnil svoji roli. Je ale nutné také uvést, že žádný sebelepší projekt vojenského nasazení nebude fungovat, pokud nebude politická shoda mezi aliančními spojenci o jeho použití. Pokud nebude vytvořen tento mechanismus a zůstane jen u politických deklarací, které jsou často bezzubé, čehož jsme byly svědky v průběhu ukrajinské krize. Bylo by to něco, co by snížilo kredibilitu NATO a v důsledku by to způsobilo další vnitřní napětí, které je zřetelné z kritiky, kterou USA v poslední době nešetří na adresu aliančních spojenců, kteří se vyhýbají splnit závazek dosažení přijatelného rozpočtu na společnou obranu.

armádní generál (v záloze) Jiří Šedivý
autor je bývalým náčelníkem generálního štábu AČR