Armádní generál Šedivý: Válka přinese masu islámských přistěhovalců i k nám. S ní přijdou teroristé. Ještě máme čas, ale nic jsme nepochopili

ROZHOVOR Islámu nerozumíme, a proto jsme podcenili situaci, která vyústila v radikalizaci islámu v arabských zemích, říká bývalý náčelník generálního štábu české armády, někdejší velitel českého kontingentu v Bosně a Hercegovině, armádní generál Jiří Šedivý. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz varuje před nebezpečím, které nemine ani Českou republiku: imigrační vlna uprchlíků prchajících před radikálním islámem i větší pronikání islámu a terorismu. „Myslím, že dřív nebo později začne ta vlna směřovat i do České republiky, a to bude velký problém,“ obává se Jiří Šedivý.

Foto: Hans Štembera
Popisek: Bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý

Změní se podle vás postoj Západu, když irácký prezident Fuád Masúm požádal v Paříži o rychlou pomoc světa proti islámským radikálům? Urychlí to boj proti organizaci Islámský stát?

Podle mého názoru to nic neurychlí. Ten stav je znám už delší dobu. Mimochodem už předcházející irácký prezident také žádal o pomoc. Západní státy včetně Spojených států amerických prohlásily, že organizace Islámský stát je nepřítel, se kterým se musí bojovat. Program, který se připravuje, poběží podle mne tak, jak byl naplánován, případně se bude upravovat podle skutečné situace. Ale nemyslím, že by tato žádost měla nějaký zásadní vliv na změnu postoje západních států vůči Islámskému státu.

Takže nevěříte, že by Spojené státy změnily názor, pokud jde o pozemní boje a zůstanou jen u bombardování? Hledaly spojence mezi arabskými státy, ale podle posledních zpráv se někteří umírnění islamisté v Sýrii dohodli s organizací Islámský stát. Nebude složité najít v regionu spojence, kteří by se zapojili do pozemních

Samozřejmě že to složité bude. Ale hlavní spojenec na území Iráku je irácká armáda, která by měla splnit svoji roli, a zcela zjevně se Američanům, ale ani jiným státům nechce zapojovat do takové dlouhé války, když nelze předpokládat, že by to byla nějaká rychlá akce, ale že by to byla další hodně dlouhá mise. A po zkušenostech, které máme z Iráku a Afghánistánu, určitě nebude snaha, abychom začali něco dalšího, aniž by bylo jasné, jak to v budoucnosti skončí.

Ale je zřejmé, že letectvo si bez pozemní podpory s radikálními islamisty neporadí. Vy sám jste upozornil, že irácká armáda není dostatečně vycvičená a že čelí zkušenému protivníkovi, vojákům, kteří byli vycvičeni ještě v éře Saddáma Husajna, některé vojáky jsme dokonce i v Československu připravovali a dneska jsou pravděpodobně na vysokých pozicích. Znají strategii, taktiku, zkušenosti z války v Perském zálivu.

To je pravda. Ale není možné, abychom teď momentálně v euroatlantické komunitě přebírali odpovědnost za bezpečnost států donekonečna. Myslím, že podmínky vytvořené po druhé válce v Perském zálivu po několikaleté misi byly dostatečné k tomu, aby Irák svoji armádu připravil. Je to jejich odpovědnost, kterou musí stoprocentně převzít, nemohou očekávat, že tam znovu bude některý ze západních států nasazovat svá vojska za cenu obrovských nákladů a lidských obětí. Jednoduše tam musí sehrát svoji roli, nelze myslet, že za ně někdo bude donekonečna tento úkol plnit.

Ale nejde přece jenom o bezpečnost v tomto regionu. Sám jste prohlásil, že se musíme postavit Islámskému státu, protože je to jedna z nejbrutálnějších forem islámského radikalismu, která se může rozšiřovat do dalších států. Není tedy i v našem zájmu, abychom zastavili islám, než se dostane až k nám? Vždyť toto hnutí otevřeně prohlašuje, že jeho cílem je Evropa.

Samozřejmě že ano. To je úkol, který pro nás stále platí, ale znovu říkám, momentálně se jedná především o bezpečnost Iráku. Západ – Američané, Britové, Francouzi – má dostatečně kapacitní letectvo, aby pozemním vojskům irácké armády vytvořilo optimální podmínky, aby své úkoly splnily. Nejde jen o letecké údery, ale i o zpravodajské informace.

Ze severní Afriky proudí do jižní Evropy spousta uprchlíků, které vyhání radikální islamismus. Pro evropské země je složité se vyrovnat s příchodem tolika imigrantů, nemůžou jim vytvořit odpovídající sociální podmínky, což vede k radikalizaci muslimské části uprchlíků a vytváří to živnou půdu pro terorismus. Není to vážné nebezpečí?

To máte pravdu. To bude velký problém pro Evropu, bude se muset s tím naučit žít, ale také najít takové mechanismy, které imigraci potlačí. Dříve platilo, že se imigranti vraceli zpátky do států, odkud přišli, ale nyní se ta situace, která se v Evropě vyhrocuje, a mluví o tom i nejvyšší evropští státníci, musí začít řešit. Problém islámu a radikalizace imigrantů je podle mne významný problém, protože Evropa není schopna absorbovat tak velké množství lidí, to se týká zejména západních států. Myslím, že dřív nebo později začne ta vlna směřovat i do České republiky, a to bude velký problém.

Nehrozí v souvislosti s příchodem takového množství uprchlíků i infiltrace radikálních islamistů a případných teroristů nejen do západní, ale i střední Evropy?

Určitě ano. Jak se bude zvedat napětí v západní Evropě, a víme, že tam je ta tenze poměrně vysoká, bude imigrace směřovat do střední Evropy, do těch států, kde ještě pořád ty problémy nejsou tak výrazné. A každá taková imigrační vlna je vždycky cestou, jak dostávat do toho teritoria různé buňky nebo zárodky diverzních skupin. Při takovýchto migračních vlnách je totiž relativně jednoduché, jak vytvořit tu tzv. legendu, dokonce i pro provádění špionáže. To se vždycky dělávalo. Takže tohle je obrovský problém, protože při té migrační vlně ztrácíme přehled o lidech, kteří k nám přicházejí. A musíme počítat s tím, že v ní jsou i radikální islámové, kteří vyznávají šaríu v tom nejhorším výkladu.

Řekl jste, že radikální islamismus pro nás představuje jedno z nejhorších nebezpečí, a pokud se tomu nepostavíme, že nás to smete. Zdá se vám, že čeští politici si uvědomují, že ten problém je alarmující, nebo ho spíš podceňují, protože zatím probíhá daleko od nás?

Česká politická scéna tomu nevěnuje dostatečnou pozornost a z hlediska  změn, které probíhají dokonce už relativně v malé vzdálenosti od Evropy, ukazujeme velkou úroveň benevolence. Politici mají pocit, že ještě pořád se nás to netýká, chovají se podle přísloví: Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Některé signály, které přicházejí z naší společnosti, jsou podle mne varovné.

Není tento postoj způsoben i tím, že na rozdíl od Velké Británie, Francie, Španělska a dalších zemí jsme zatím měli to velké štěstí, že u nás k žádné teroristické akci nedošlo? Ale není to jen otázka času, než se to dotkne i nás?

Samozřejmě, že ano. My ještě profitujeme z  období 70. a 80. let minulého století a zároveň z toho, že nejsme žádnou bývalou koloniální mocí, a proto penetrace islámu do české společnosti nebyla velká. Z toho pořád můžeme vyžít. Ale také jsme dnes součástí Evropy, takže tyto tendence nás také postihnou. Co zažívají ve Velké Británii, Francii, Holandsku nebo kdekoli jinde, to k nám přijde také, i když to bude mít postupný nárůst. Myslím, že se tomu nevyhneme, že ta situace u nás také nastane. A pokud nevyužijeme tohoto období, dokud máme čas, tak to bude poměrně složité i pro nás a budeme pravděpodobně někdy v budoucnu také muset změnit přístup.

Není v souvislosti s touto hrozbou problém, že mezi Západem a Ruskem došlo kvůli Ukrajině ke studené válce, protože asi by bylo dobré, kdyby se stalo Rusko partnerem Západu v boji proti radikálnímu islamismu? Nebude to důvod, proč ukončit spory kolem Ukrajiny a spojit síly proti společné hrozbě, kterou představuje radikální islám?

Tendence spojovat síly existují. Myslím, že NATO i Evropská unie tento problém jasně definují. Ono to je relativně složité, protože musíme respektovat všechny zásady, na kterých jsou naše společnosti vybudovány, to znamená demokracie a s tím spojená lidská práva, to je něco, co zatím pořád neumíme vyřešit a bude nás to stát ještě poměrně dost sil. Asi budeme muset v některých směrech některé názory změnit. My jsme ještě nenašli pořádně cestu, jak tento problém v nové době řešit. Asi bude nějakou dobu trvat, než najdeme společnou řeč s Ruskem. Ale Rusové se s radikálním islámem střetnou také. Rusko bude nejvíc zasaženo v okamžiku, kdy se radikálnímu islámu uvolní ruce například v Afghánistánu.

Organizace Islámský stát disponuje armádou o třiceti tisíci vojácích, mluví se o moderní technice, kterou využívají. Objevují se otázky, odkud jsou radikální islamisté financováni, kdo je podporuje…

Víme, že oni na černém trhu obchodují s ropou a plynem, protože obsadili některá naleziště, rafinérie, což je velký problém. A jsou také financováni bohatými lidmi na Středním východě, kteří s nimi sympatizují. Na rozdíl od Tálibánu a jiných radikálních organizací velmi dobře chápou ekonomiku a roli státu. Organizovanost tohoto hnutí – to je úplně nový přístup, s kterým jsme se do této doby nesetkávali. Jestliže jsou schopni generovat desítky a stovky milionů na financování své činnosti, musíme počítat s tím, že budou mít stále sofistikovanější zbraně a zbraňové systémy, které budou na naší úrovni, protože si je jednoduše koupí.

Veřejnosti může připadat divné, kde se tak najednou taková organizovaná síla, která rychle dobyla velkou část území v Sýrii a Iráku, vůbec vzala. I ministr zahraničí Lubomír Zaorálek na summitu NATO upozornil, že jsme poprvé v historii svědky velmi rychlé transformace teroristické skupiny do podoby státu. Jak k tomu mohlo tak z čista jasna dojít?

Já si nemyslím, že by to bylo úplně z čista jasna, protože ty tendence, že se celý islámský svět radikalizuje, byly zřetelné. S tím se mělo počítat. Jenže jsme pravděpodobně neodhadli dobu, kdy začalo arabské jaro, kdy se islámský svět začal rozdělovat podle náboženského štěpení na šíity a sunnity. Ono tohle dělení bylo vždycky, ale tady se to dostalo do relativně jiné úrovně, radikalizace byla podpořená napětím a situací, která proběhla v islámském světě. Potom radikální islamisté začali významně růst na pozadí syrského konfliktu.

Nepodcenil Západ situaci, když začalo arabské jaro? Západ revoluci tehdy, byť trochu opatrně, vítal jako demokratický proces, ale ono to asi tak nebylo, jak je dnes vidět.

My jsme nepochopili mentalitu a myšlenkové základy islámu. My tomu pořádně nerozumíme, a proto jsme řadu věcí zřejmě podcenili.