- Čeština
- English
Současná situace týkající se války v Sýrii je v mnoha ohledech značně nepřehledná. Na jedné straně si celý svět přeje porážku Islámského státu, na straně druhé se státy nemohou shodnout v otázce podpory režimu syrského prezidenta Bašára Asada a zatímco USA a EU prosazují jeho svržení, Rusko razí názor, že bez jeho setrvání ve funkci nelze radikály porazit. Do toho Evropou zmítá uprchlická vlna. Situaci v Sýrii a její možný budoucí vývoj a jeho dopady pro Expres hodnotí bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR, generál Jiří Šedivý.
Generál Šedivý: Současný stav leteckých útoků zabránil pravděpodobně v dalším rozšiřování území ovládaného tzv. Islámským státem. Některá pozorování ukazují i na to, že se podařilo v některých oblastech Islámský stát zatlačit zpět. Doufejme, že je to trvalý stav, například u dnes již téměř zcela osvobozeného města Ramádí. Nezbytnost provedení pozemní operace není zpochybňována, ta musí být vždy provedena. Otázkou, především před několika lety, bylo, kdo bude tím, kdo pozemní operaci provede. Zdá se, že dnes se dostává Irácká armáda do stavu, kdy na svém území může tuto roli splnit. Komplikovanější bude situace v Sýrii, kde není jednotný názor na to, kdo bude vedoucí silou pozemní operace.
Expres: ISIS ztrácí území pod svou kontrolou, naposledy to bylo město Ramadí. Myslíte si, že toto je začátek konce islamistické nadvlády nad Sýrií? Můžeme očekávat pokus o znovudobytí i dalších velkých měst např. Mosulu nebo Rakka?
Generál Šedivý: Myslím, že tyto úvahy jsou předčasné. Hlavním úkolem irácké armády v současné době bude stabilizovat fronty a upevnit dosažené úspěchy. Nemělo by se stát, že se ozbrojencům Islámského státu podaří výsledek boje o Ramádí zvrátit. Pokud se ale úspěch podaří zajistit, bylo by to východisko pro další rozvoj ofenzívy ve směru dalších důležitých komunikačních uzlů a následně celých oblastí. Zásadní je samozřejmě Mosul a na území Sýrie Rakka.
Generál Šedivý: Dokonce si myslím, že je nezbytné, aby tomu tak bylo. I s vědomím toho, že mnohé státy deklarují absolutní nesouhlas s tím, aby byl Bašár Asad v čele státu. Ale nepřítel číslo jedna je Islámský stát a ne Asad. I když je evidentní, že bude muset vzhledem k jeho minulosti z čela státu odejít. Nerozumné trvání na tom, že se nejdřív musí vyřešit odstranění Bašára Asada stálo Sýrii mnoho lidských životů. roblém spočívá v tom, že ač se nám to úplně nelíbí, i Asad reprezentuje určitou část společnosti (a ne malou) Sýrie. Nikdy nebylo úspěšně vyřešeno to, aby se tato část společnosti nestala terčem odplaty za Asadovo diktátorství. Mimo jiné ani opozice není bez vad a velmi často a je zřejmé, že řada opozičních organizací tenduje k radikálnímu islámu. To vytváří nevýhodné podmínky. Kdyby se tyto skupiny dostaly k moci, důsledek by byl ještě větší chaos a nastartování podobného scénáře jako v Libyi. Asadův odchod lze vyřešit až po porážce Islámského státu a po vytvoření podmínek pro racionální řešení.
Generál Šedivý: Spíše naopak nevyřešení konfliktu v Sýrii by prohlubovalo krizi mezi Saudskou Arábií a Íránem. Toto řešení musí být objektivní a neovlivněné politickými přáními jak „Západu“, tak středovýchodních mocností, Turecka nevyjímaje.
Expres: Pokud by se podařilo ISIS v Sýrii porazit, bylo by to podle Vás řešením současné uprchlické krize?
Generál Šedivý: Ukončení bojů v Sýrii neukončí migrační krizi. Může ji zmírnit. Válka v Sýrii byla a je jen katalyzátorem, pod jehož působením se migrační vlna zvedla. Ale ta by přišla dříve nebo později. Boje a případná porážka tzv. Islámského státu povede dokonce k větší propracovanosti řízení migrace, na které se stále více bude odrážet působení radikálních islamistických organizací. Migrace je nástrojem útoku na Euroatlantickou komunitu a dnes zcela zřetelně i nástrojem skrytého přesunu ozbrojenců radikálních islamistických organizací do Evropy. Je bohužel s podivem, že se možné pozitivní hospodářské výhody z příchodu levné pracovní síly do některých Evropských států, především Německa nadřazují nad otázky bezpečnosti ale i kulturní stability společností především států západní Evropy. V důsledku to může znamenat i narušení vzájemné soudržnosti Evropské unie. Tyto negativní tendence jsou více než patrné.