vývoj ve válčení

Jaké budou války budoucnosti, budou vojáci vypadat jako bojovníci zobrazovaní v počítačových hrách? Jak budou vypadat budoucí války?

Nezadržitelný vývoj nových technologií a jejich uplatnění v moderních armádách již dnes mění vedení válek a střetnutí na bojištích vede k rozsáhlému zavádění robotů, bezpilotních prostředků a supermoderních technologií řízených počítači s umělou inteligencí. Stále více budou vojáci vybaveni zařízením, které jim umožní mít přehled o situaci kdekoli na bojišti, omezená lidská síla bude (dnes dokonce již existují funkční prototypy) zvětšena pomocí speciálních konstrukcí, které známe ze sci-fi filmů. Ruční zbraně budou daleko výkonnější, než je známe dnes. Budoucí válka bude ještě více neosobní. Bojová střetnutí povedou zbraně řízené na dálku operátory, kteří budou mimo dosah smrtících účinků zbraní. V případě bojových bezpilotních prostředků je to realita již dnes. Není daleko doba, kdy budou zbraně střílet munici nové generace nebo dokonce laserové střely nebo používat munici vystřelovanou elektromagnetickým impulzem. Ještě více než dnes budou létat bezpilotní prostředky vzdušného průzkumu a nepřetržitého sledování, satelity budou monitorovat veškeré zájmové prostory. Možná, že dojde ke střetnutí v kosmu. I to není již dnes vyloučeno. V podstatě to ovšem znamená, že cokoli se na bojišti odehraje, bude okamžitě zaznamenáno, vyhodnoceno a předáno k rozhodnutí jak na zjištěnou činnost reagovat.

Probíhá vývoj tak, aby místo pilotovaných stíhaček a letadel pro podporu boje pozemních jednotek létaly bezpilotní střihačky a bitevníky. Jejich manévrovací schopnosti daleko převýší limity lidského organismu. Hledá se nová generace tanků. Budou mnohem menší váhy než současné tanky ale s pancíři mnohem vyšší tvrdosti. Uvnitř samozřejmě že bez vojáků, ale „narvané“ senzory, počítači a příslušnými spojovacími prostředky. Bojovou sestavu doplní lehčí bojová vozidla ovládaná na dálku, přepravující vojáky vybavené technologiemi XXI. století a další, která budou mít specifické určení. Co bude bezesporu pro moderní armády podstatné je, že bude pokračovat trend přenášení mnohem větší části aktivit do vzduchu – lépe řečeno těsně nad zem. Řádově se zvýší počet létajících aparátů umožňujících rychlý manévr jak bojových jednotek, tak jednotek logistického a zdravotnického zabezpečení. Logistickým problémem se stává obrovská spotřeba energií, ve finále především energie elektrické. Nemenším úkolem bude přenos obrovského množství dat a informací, což přinese nutnost dělení a sdílení kmitočtů aby nedošlo k zahlcení prostoru a třídění informací aby informace dostávali ti, kteří je skutečně mají dostat a takové, které skutečně potřebují. Nanotechnologie jsou realitou již dnes.

Druhá úroveň válek se bude odehrávat v rovině kybernetické. Kdo ovládne kybernetický prostor protivníka, bude mít obrovskou převahu, nikoli však absolutní. Přesto v mnohem více digitalizovaném prostřední moderních společností to bude cesta, jak ovládat téměř všechny segmenty společnosti, včetně veřejného mínění. V určitých fázích války dokonce může být tento boj významnější než boj na reálném bojišti. Zřetelné trendy jsou již dnes patrné.

Téměř vše by mohlo být již dnes pravda. Ve vývojových laboratořích se většina z uvedených technologií již testuje, nebo dokonce fungují jako bojové systémy. Jen cena a spolehlivost je v této fázi problém.

Vidím zásadní problém - v tomto vývoji stále více chybí to zásadní – člověk. Vedle aspektu člověka pak i nepochopení technokratů nebo jejich nechuť vysvětlit proč se války vedou a co je cílem války.

Válka je vždy krajní řešení a vždy je pokračováním politiky. To je Clausewitzova poučka. I komunisté ji akceptovali. Pokud už k válce dojde, není to jen proto, aby si obě strany poměřovaly síly, ale proto, aby byla zlomena vůle protivníka klást odpor záměrům druhé strany. V počátku se může jednat jen o pohrůžku použitím vojenské síly, pokud selhaly všechny předcházející nástroje – politické tlaky či ekonomické jakými jsou např. embarga. Pak dojde na reálné užití síly.

I když v počátečních fázích dojde k použití těch prostředků, které budou mít obě strany k dispozici a těch technologií, které budou představovat to nejlepší, co bude v jejich výzbroji, prohrávající strana

postupně přijde o schopnost technicky složité a energeticky náročné zbraně používat. Na bojišti to přinese ztráty na lidských životech, jako je tomu dnes. Nejenom to, ztráta schopnosti bránit se kybernetickým útokům způsobí obrovské materiální ztráty na území protivníka, neschopnost řídit ekonomiku, výrobní provozy, komunikaci, informační systémy, systémy zásobování obyvatelstva a šíření dezinformací naruší soudržnost společností, přinese v tom lepším případě pokojné demonstrace, v tom horším způsobí násilnosti vedoucí až k občanské válce. Kybernetický útok na Estonsko v roce 2007 je jen předzvěstí toho, jak může takový útok ochromit stát.

Válku vždy vedou lidé a také v ní umírají. V konci o výsledcích rozhoduje člověk. Je v zásadě jedno, zda na bojišti nebo v týlu. Sebe sofistikovanější zbraně nepřekonají schopnost lidského mozku. A to v tom dobrém i zlém. Špatně naprogramovaná zbraň nesplní úkol. Fyzicky i psychicky vyčerpaný operátor bezpilotního prostředku dělá chyby stejně, jako je dělal pilot stíhačky v době druhé světové války. Pilot stíhačky zaplatil životem bezprostředně, operátor bezpilotního prostředku zaplatí životem o něco později, o to to bude krutější. V blížící se době válek nové generace nebude méně mrtvých, ale právě naopak. Nové generace zbraní jakéhokoli typu jsou vyvíjeny, aby zabíjely nebo ničily s co největším efektem.