Jste úplně mimo. Tohle nám nebudete diktovat!

ROZHOVOR Nové vize Evropské komise ohledně přerozdělování imigrantů, udělování azylu, ale i o vytvoření společného systému sociálních dávek považuje bývalý špičkový velitel české armády Jiří Šedivý za zasahování do suverenity jednotlivých států. Naopak přesun mechanizované brigády NATO do východní Evropy vidí jako krok správným směrem, protože se jedná o narovnání poměru sil. Rusové prý často provokují i velkými vojenskými cvičeními. A Severoatlantické alianci se do pozemní operace proti IS moc nechce po zkušenostech z Iráku a Afghánistánu.

Evropská komise nyní navrhuje přenést odpovědnost za azylové řízení z jednotlivých členských států na centrální vedení EU, včetně přerozdělování uprchlíků. To by měly na starosti pobočky – kanceláře EU – v každém členském státě. Někteří čeští europoslanci i prezidentská kancelář v tom vidí „zakuklené“ kvóty a snahy udělat také ze střední Evropy uprchlický „lágr“. Co na tyto nové návrhy Evropské komise říkáte?

Zdá se mi, že reprezentace Evropské komise (EK) se tím nyní dostává naprosto mimo realitu. Přece si nemohou takovým způsobem vynucovat svá rozhodnutí. Co se týká bezpečnostní situace při migrační krizi, tak EK už jednou totálně selhala. V tomto případě by se skutečně jednalo o zasahování do suverenity jednotlivých států, a jestli se to opravdu uskuteční, bude se fakticky jednat o další oslabení Evropy, protože právě kvůli takovým zásahům do integrity členských zemí chce z Unie odejít Velká Británie.

Dalším českým politikům dost vadí, že by se dále měly stanovovat centrálně přes EU i sociální dávky, vidí v tom další snahy o centralizaci moci do orgánů Evropské unie a dokonce hovoří o omezení národní suverenity. Souhlasíte s nimi?

Ano, souhlasím. To si přece v EU nemohou diktovat. Určitě neví lépe než vlády jednotlivých států, jak která země ekonomicky prosperuje a co si může dovolit na sociální výdaje. A samozřejmě dávky nemohou fungovat ve stejném systému nebo výši v Česku, Německu nebo třeba v Chorvatsku.

Ve zprávách se čas od času dozvídáme, že jednotky arabských spojenců podporované USA občas dobudou zpět některé z měst obsazené Islámským státem. Nicméně konflikt se táhne už několik let, teroristé stále nacházejí svoji základnu u IS a brutálních útoků v Evropě přibývá. Opravdu ještě nenastal čas, aby se NATO do konfliktu zapojilo razantnější pozemní operací? Mají pravdu kritikové, kteří tvrdí, že oslabená Evropa, jež se bojí teroristických útoků, Spojeným státům spíše vyhovuje?

Nemyslím si, že cílem Spojených států je oslabovat Evropu. Neschopný spojenec by jim zvlášť v bezpečnostních záležitostech byl k ničemu. Spíše jsem toho názoru, že po vojenských operacích v Iráku a v Afghánistánu se do toho nikomu moc nechce. Ty národy si toho potom vůbec nevážily, že tam někdo za ně nasazoval životy. Musí si svobodu samy vybojovat, bude to pak pro ně mít daleko větší význam. Navíc armády v Sýrii i Iráku jsou toho za částečné podpory Aliance určitě schopné. Je například vidět, jak se postupně zlepšuje irácká armáda, která vítězstvími získává na zkušenostech i sebevědomí, což je pro ně důležité i do budoucna.

Velení NATO míní o jednu brigádu posílit svoji vojenskou účast ve východní Evropě; přitom jednání mezi USA a Ruskem ohledně Sýrie a nejnověji i Ukrajiny se vyvíjí pozitivně. Je opravdu těchto jednotek zapotřebí? Nemůže to Rusko vnímat jako provokaci, a napětí ve východní a střední Evropě tak ještě víc poroste? Koho Rusové dnes vlastně mají ohrožovat?

Tato akce je preventivním opatřením vůči Rusku. I když se to nezdá, tak velmi častá a rozsáhlá cvičení ruských sil na hranicích s Evropou i s desetitisíci vojáky mohou být považována velením NATO za provokace. Proto USA poslaly do východoevropského regionu mechanizovanou brigádu. Je známo, že oblast u Kaliningradu (nedaleko Polska i pobaltských zemí) je jednou velkou vojenskou základnou velmi silně obsazenou armádou i technikou. Ta mechanizovaná brigáda slouží pro alespoň částečné vyrovnání poměru sil. Je to takový vzkaz pro Rusko, aby se už neopakovala podobná akce, jako byla anexe Krymu.

Otevřená podpora Ázerbájdžánu Tureckem ukazuje, že potyčky u Náhorního Karabachu jsou důležité i na poli mezinárodní politiky. „Ázerbájdžán je v daném konfliktu podporován Tureckem. To je navíc historickým nepřítelem pro Arménii a Armény jako národ, jelikož během první světové války osmanský předchůdce současného Turecka spáchal na Arménech učebnicovou genocidu,“ vysvětlil v rozhovoru pro iDNES.cz expert na Kavkaz Tomáš Šmíd. Rusko podle něj naopak v konfliktu podporuje Arménii. K čemu tato situace může vést?

Náhorní Karabach je takový zapadlý kout za Evropou, kde zamrzl jeden z řady konfliktů. V něm by se především měly přestat používat zbraně, spíše by se obě země měly snažit o dohodu a svůj ekonomický rozvoj. Nebezpečný je skutečně tím, že tam proti sobě stojí opět Turecko a Rusko. Zatím se to ale odehrává bez nasazení armád. Případný střet zmíněných velmocí by mohl být velmi nepříjemný, protože Turecko je členem NATO, které by pak mohlo být zataženo do války, kterou by si asi nikdo nepřál.

Pozorovatelé se shodují, že Američané se snaží nějak rozumně vyjít s Rusy. Je dokonce naznačováno, že Ukrajina už nemůže počítat přinejmenším do konce volebního období Obamy s podporou. Vybruslil tedy Putin z izolace? Nehrozí už opakování válečného konfliktu na Ukrajině v takové intenzitě jako například zpočátku loňského roku?

Putin na Ukrajině dosáhl stoprocentně svého cíle. Anektoval Krym a vytvořil další zamrzlý konflikt, ze kterého může dále těžit. Domnívám se, že Evropská unie ani USA nepochopila šachovou partii, kterou s ní Putin hrál. Prezident Obama také vůbec neporozuměl východní Evropě a nyní už nemá dost času, aby tam stačil něco udělat. Ukrajinci si ale za tu neutěšenou situaci mohou částečně i sami. Promarnili nabízenou šanci od EU a nevyužili svoje nastartované demokratické procesy. Jejich politikové se mezi sebou rozhádali a podcenili vliv proruských skupin. Hrozivě se tam rozjela i korupce. Svým přístupem zklamala Ukrajina jak Spojené státy, tak i Evropu; a teď si s tou situací bude muset poradit zřejmě sama.

Už jedenáct teroristických útoků zmařily od roku 2001 v Německu tajné služby a policie. Informoval o tom předseda Spolkového kriminálního úřadu (BKA) Holger Münch. V Německu podle něj žije asi 470 nebezpečných islamistů připravených spáchat teroristický čin a jejich počet roste. Je Německo případným útokem ohroženo více než ostatní země? A čím si vysvětlujete, že počet lidí, u kterých je riziko, že ohrozí společnost, v této zemi roste?

Je to dáno především tím, že v Německu žije velká islámská komunita. Ta je sice daleko lépe integrovaná než ve Francii, ale právě nyní dochází k její větší radikalizaci. Na ní mají zásluhu bojovníci z Islámského státu, kteří se vrací domů a nacházejí velké pole působnosti mezi novými emigranty, kteří přišli s uprchlickou vlnou. Jejich působení potvrdily i německé tajné služby. Mnoho z běženců je totiž zklamaných ze svých nenaplněných představ, kdy očekávali naprosto nereálné benefity, a proto se nyní radikalizují, a zvyšuje se tak riziko teroristického útoku.

Není potom terorismem ohrožená i Česká republika? Co by měla udělat armáda nebo policie pro to, abychom rizika minimalizovali?

Česká republika je také částečně ohrožena. Proto musí naše zpravodajské služby pracovat na plné obrátky, musí hledat další zdroje informací a úzce komunikovat především se zpravodajci z Německa, Rakouska, ale i z Polska či Slovenska. Výměna informací musí být samozřejmě oboustranná. Co se týká naší armády, tak její velení prohlásilo, že je připravena nejen k ochraně hranic, ale i k zásahům uvnitř republiky. Jestli je to pravda, se může ukázat jen při některém konkrétním zásahu.