To nemůžete. Generál Šedivý varuje před tím, co ze Západu zní vůči Bašáru Asadovi

To nemůžete. Generál Šedivý varuje před tím, co ze Západu zní vůči Bašáru Asadovi

6.4.2017    parlamentnilisty.cz    

ROZHOVOR „Všechna prohlášení, která můžeme nyní slyšet z Velké Británie nebo ze Spojených států, jež jednoznačně obviňují Bašára Asada, jsou předčasná,“ říká bývalý nejvyšší vojenský velitel české armády a nynější pedagog Vysoké školy CEVRO Institut generál Jiří Šedivý. K útoku nervovým plynem proti syrským civilistům pak ještě vysvětluje: „Já jsem už několikrát řekl, že Asad je diktátor a má na svých rukou krev vlastních lidí, ale odsoudit ho bez řádného vyšetřování jen tak od zeleného stolu prostě nejde. Čeho by Asad takovým činem dosáhl? Aby ho většina světové veřejnosti ještě více odsoudila? Do Sýrie by se měly proto co nejdříve rozjet speciální týmy, které zjistí viníka porovnáním vzorků látky přímo na místě.“

            Nehrozí nyní v Asii vznik jaderného konfliktu? Americký generál Jack Keane, který se měl stát Trumpovým ministrem obrany, prohlásil v Timesech i jiných médiích, že pokud Čína neudělá pořádek se Severní Koreou a nezastaví její neustálé jaderné pokusy, budou to muset udělat silou USA. Hovořil o bombardování a raketovém útoku na korejské podzemní sklady jaderných zbraní a podobně. Nyní se mají zástupci Pekingu a Washingtonu setkat na společném  jednání o Severní Koreji, kde se bude tato nebezpečná situace řešit. Máme se obávat jaderného konfliktu, a jaký by měl dopad na Českou republiku, i když budeme od něj dost vzdáleni?    To jsou hodně silácká prohlášení nové americké administrativy, která se, doufám, za určitý čas zklidní. Že je severokorejský režim nevypočitatelný a nebezpečný, to je jistě pravda, on také vyhrožuje válečným konfliktem, ale zatím ve skutečnosti vystřelí na jihokorejskou stranu občas nějaký ten dělostřelecký granát. Rozpoutat však kvůli tomu jadernou válku by bylo nezodpovědné. Myslím si, že společným jednáním mocností, jako je Rusko, Čína a Spojené státy, se tento problém vyřeší a najde se střízlivější postup. Světem v minulých dnech otřásl „letecký útok chemickými zbraněmi“ v Sýrii, kde se měl použít chlór nebo bojový plyn sarin. Většina západních zemí odsuzuje Bašára Asada a chce kvůli tomu svolat Valné shromáždění OSN. Rusové ale tvrdí, že Asadovi vojáci jen bombardovali skladiště zbraní povstalců, kde se tyto jedovaté látky skladovaly. Tyto látky byly i v minulých letech použity v Iráku. Lze tomu věřit? Dalo by se nějakým opatřením vůbec zabránit použití těchto strašlivých zbraní v Sýrii a Iráku?      Všechna prohlášení, která můžeme nyní slyšet z Velké Británie nebo Spojených států, jež jednoznačně obviňují Bašára Asada, jsou podle mne předčasná. Já jsem už několikrát řekl, že Bašár Asad je diktátor a má na svých rukou krev vlastních lidí, ale odsoudit ho jen tak bez řádného vyšetřování od zeleného stolu také prostě nejde. Není logické, aby Asad sám nechal bombardovat území svých protivníků bojovým plynem, a to zejména civilní obyvatelstvo. Čeho by tím dosáhl? Aby ho většina světové veřejnosti ještě více odsoudila a on se dostal do ještě nevýhodnějšího mezinárodního postavení? Takové vysvětlení se mi nezdá reálné, zvláště proto, že nedávno i nová americká administrativa prohlásila, že Asad už není tou osobou číslo jedna, která se musí ze Sýrie za každou cenu odstranit, jak tomu bylo za Baracka Obamy. Já také nemohu pronášet nějaké zásadní soudy, jak tomu vlastně bylo, jestli třeba to neprovedl některý Asadův regionální velitel, ale o to spíš by se tam měly co nejdříve rozjet speciální vojenské týmy, které to zjistí přímo na místě. Porovnají vzorky plynu s tím, co bylo dříve použito, a teprve pak se může vyslovit nějaký verdikt. Zatím to jsou ukvapená slova od kancelářských stolů, a to je hodně málo.

            V Petrohradu nyní zažívají atmosféru strachu. Před pár dny tam zřejmě islámský terorista z Kyrgyzstánu provedl pumový atentát v místním metru, při kterém zahynulo 14 lidí a několik desítek jich bylo zraněno. Přitom Rusko má s Kyrgyzstánem velmi dobré vztahy, a dokonce tam vybudovalo svoje vojenské základny. Domníváte se, že to mohla být odveta islamistů za boj Ruska proti Islámskému státu? A je vůbec možné takovým incidentům zabránit na místech, kde se pravidelně shromažďují tisíce lidí?   Určitě to není problém vztahů mezi Ruskem a Kyrgyzstánem, ten zůstane i nadále velmi dobrý. Už teď se obě strany intenzívně snaží vypátrat pachatele a také bojují proti islámskému terorismu. Ten viník údajně pochází z Kyrgyzstánu, ale je to bývalý krymský občan. Důvody toho útoku mohou být asi dva. Jednak jako odpověď na angažmá Ruska v boji proti Islámskému státu, ale také i proto, jak se Moskva vypořádala v minulosti s džihádisty a radikálními islamisty například v Čečensku nebo v jiných oblastí Zakavkazska. Bohužel stoprocentně zabránit takovým útokům nelze. V budoucnu se možná islám s tímto problém sám vypořádá, jelikož ho to velmi diskredituje v očích světové veřejnosti.   Harašení zbraněmi ale neustává ani v Evropě. NATO posiluje svoje jednotky v Polsku a v pobaltských státech, Rusko má kvůli tomu už v kaliningradské oblasti prý více tanků než osobních aut. Jak jste sám před několika měsíci prohlásil, čím víc se budou tyto jednotky k sobě přibližovat, tím větší riziko konfliktu hrozí, třeba i nechtěného, zaviněného něčí chybou. Nenastal čas k tomu, aby si obě strany sedly ke společnému stolu a zastavily toto nesmyslné zbrojení?  Ten čas je tady pořád. Obama začal takzvaným restartem, avšak tak naivně, že to nemohlo mít úspěch a Rusové toho využili, to bylo zcela evidentní. Teď je s nástupem Trumpovy administrativy další možnost, ale Američané musí jednání a všechny své kroky provádět tak, aby si to Kreml zase nevyložil jako slabost. Jednat je opravdu potřeba, ale Rusko nejprve musí vyřešit tu svoji „černou tečku“, kterou má u světového společenství ohledně Ukrajiny a zvláště Krymu. Je nutné, aby legalizovalo svůj vztah ke Krymu podle uznávaných mezinárodních konvencí a postupů. Rusové se také musí podílet na urovnání konfliktu na východní Ukrajině a najít tam vhodné řešení. Tím přesouváním velkého množství vojenských sil k hranicím opravdu může dojít kvůli technickému nebo jinému selhání k nějakému konfliktu. Nemyslím si, že by tím došlo přímo k válce, ale i tak by to bylo pro obě strany hodně nepříjemné.       V médiích se také objevily informace o tom, že Rusko disponuje novými raketami, proti kterým nemá NATO obranu. Je to možné, že jsou Rusové ve vývoji těchto zbraní skutečně dál než Západ?   Každá ze stran má ve své výzbroji oproti svému protivníku nějakou výhodu. Už v dobách Sovětského svazu ji Rusové měli v raketové technologii, například v naváděcích systémech, které dokážou zmást naši protiraketovou obranu. V tom jsou prostě dobří. O to víc je potřeba si s nimi sednout k jednacímu stolu, i když USA vlastní také supermoderní technologie, které zas chybí Moskvě. Domnívám se, že obě velmoci jsou pořád ve strategické rovnováze.   Vynořuje se také přízrak dalších bezpečnostních problémů v Evropě kvůli tureckému prezidentu Erdoganovi? Ten dal v souvislosti s přípravou svého prezidentského referenda najevo, že umí pohnout svými krajany v západní Evropě a přimět je brojit proti většinové populaci. Následovala jeho diplomatická přestřelka s Německem a Holandskem. Turecko má také největší armádu v Evropě. Mohlo by se stát, že Erdogan se svými diktátorskými metodami přestane rozumně uvažovat a napadne některého ze svých evropských partnerů v NATO? První na řadě by bylo nejspíše Řecko... Na jedné straně je to od Turecka jen „ukazování svalů“ ve spojitosti se zmíněným referendem, na straně druhé je Erdogan diktátor, u kterého musíme velmi bedlivě sledovat jeho kroky. Ten konflikt s Řeckem o Kypr byl ještě daleko dříve a Erdogan, kdyby se k něčemu takovému odhodlal, by jen navázal na svoje předchůdce. Je pravdou, že způsob, kterým nyní turecký prezident komunikuje se svými spojenci, je dost varující; stejně tak jako jeho počáteční vztah k Islámskému státu. Jako spojenec v rámci Severoatlantické aliance se nyní moc neprojevuje a je důležité si dát na Turecko velký pozor.  Na Ukrajině není stále vidět posun v minských dohodách. Obě strany pravidelně porušují příměří. Kam se podle vás v nejbližších měsících přelije ukrajinský problém? Donald Trump o vztazích s Ruskem a Ukrajinou ve svých projevech zásadně mlčí, co to znamená? Bývalý český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg například prohlásil, že Evropa i USA nesmí dopustit obsazení Ukrajiny Ruskem, protože by se pak prý naprosto změnil poměr sil v našem geopolitickém prostoru. Má v tom čestný předseda TOP 09  pravdu a co by měla EU v této záležitost podniknout?    Myslím si, že pan Schwarzenberg má v tomto případě stoprocentní pravdu. Jenže Evropská unie je organizací velmi málo akceschopnou v životně důležitých záležitostech. Ona je rychlá jen u věcí nepodstatných, které navíc nebývají zrovna ku prospěchu. Teď mne například napadá ta jejich nepovedená směrnice o držení ručních zbraní. Ukrajinský problém je ale také do značné míry způsobený stavem tamní společnosti, kde se státní správa a také politika potýká s ohromnou korupcí a k rozumnému vyřešení konfliktu moc nepřispívá. Možná i proto je přístup velmocí i EU takový laxnější, Kyjev by je měl proto přesvědčit svými činy, aby jej měly důvod více podporovat.