I když si myslí, že česká armáda nemá dostatek prostředků a sil k ochraně našich hranic, doporučuje bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý, aby vláda už začala k tomu připravovat alespoň nějaké plány. Dále konstatuje, že je nutné najít politickou shodu se sousedními státy, jak postupovat v případě, až se běženci začnou valit Evropou. Nekompromisně také prohlašuje, že se migranti musí přizpůsobit našim evropským zvyklostem a nemůže tomu být naopak. Za vrchol servility pak označuje chování italské vlády, která nechala při návštěvě iránského prezidenta dokonce zahalit i známou sochu Venuše.
Poslední summit EU, kde se měly řešit zásadní otázky k zastavení nelegální uprchlické vlny nepřinesl ke zklamání veřejnosti i řady politiků nic konkrétního. Evropa se má dále jen opírat o plané sliby z Turecka a Řecka. Podle názorů některých médií nás tak může za pár měsíců čekat ještě větší příval běženců než vloni. Myslíte si, že by za podobné situace mohlo zasáhnout na schengenské hranici NATO, když to agentura Frontex nebude zvládat? Je reálný tento scénář?
Je nutné uvést, že po několika vlnách rozšíření je většina evropských států zároveň členy NATO. Pokud by tedy „zasahovalo NATO“, znamenalo by to, že vlastně zasahují členské státy EU. Je také nutné říct, že lze velmi obtížně použít armády proti davům lidí, což výrazně omezuje možnosti k nasazení kapacit NATO. I s ohledem na to, co jsem uvedl, ale může Severoatlantická aliance dát k dispozici své štáby, které naplánují a zajistí vedení operací, do nichž jednotlivé státy vyšlou svá vojska. I tak je ovšem nutné, aby hlavní roli sehrály struktury k tomuto určené, tedy pohraniční, pobřežní a policejní síly jednotlivých států. Řecko samotné, velmi pravděpodobně, není za současné situace schopné tento úkol plnit. V tomto okamžiku je více než zřejmé, že vedení Evropské unie od počátku neplnilo svoji roli. I v současné době je větším zájmem Evropské komise i Evropského parlamentu řešit řadu nepodstatných problémů, namísto toho, aby se se vší vehemencí věnovalo narůstající krizi, jejíž rozsah Evropa v moderní době nepamatuje. Synergie rozvíjející se humanitární krize, radikalizace nespojených imigrantů a radikalizace evropských pravicových i levicových extremistů bude zvýrazněna pronikáním islamistů do Evropy, jejichž následné aktivity přinesou mnoho utrpení a to včetně teroristických útoků na nejcitlivější místa evropských společností. Zasahovat armádou na schengenských hranicích EU v těchto podmínkách, kdy se valí tisíce migrantů, bude velmi obtížné. Fatální chyby učiněné již v počátku krize budou jen velmi těžko napravitelné. Dnes je téměř jedno, zda je na vině vlastní vedení EU, nebo státy jako jsou Německo, Švédsko, Rakousko Itálie, Francie a další země, které v počátku vítaly běžence na svých hranicích.
A neměla by se tedy česká vláda po zmíněném summitu EU, který vlastně nic nevyřešil, začít zabývat projekty na ochranu našich hranic? Rakouská vláda už omezuje přijímání běženců, bavorská zemská policie se prý už pomalu připravuje na uzavření přechodů s Rakouskem, byť kancléřka Merkelová je zatím proti. A Německo vůbec už nemá pro další emigranty potřebné kapacity. Není už na čase začít připravovat různá technická opatření pro zabezpečení našich hranic? Neměly by se proto vyčlenit i speciální jednotky armády a policie, jež by měly na případné zásahy už intenzivně cvičit?
Česká republika již v minulosti učinila některá rozhodnutí k posílení ostrahy hranic. I když se připravila různá opatření i ve spolupráci s armádou, pravděpodobně by připravované síly zajistily jen omezenou část úkolů související s ochranou hranic. Kdyby došlo ke změně trasy migrantů přes Českou republiku, bylo by nutné dříve či později chránit i takzvanou „zelenou hranici“ a k tomu ani naše armáda nemá dostatek sil a prostředků. Proto je už dnes nutné připravovat variantní plány k ochraně hranic, ale nejenom to, významné je již dnes najít politickou shodu se sousedními státy, jak spolupracovat v případě, že se migranti živelně poženou Evropou. K tomu může dojít, až jednotlivé země, které leží na trase migrantů, situaci nezvládnou, především z důvodů humanitární krize a následných nepokojů a své hranice otevřou. Protože bude nutné chránit nejenom hranice, ale i plošně vlastní území s důrazem na významné komunikační uzly, bude rovněž potřebné, v rámci nezbytné solidarity, vysílat své kapacity (je jedno zda policisty či vojáky) k pomoci i jiným státům EU. Měly bychom být připraveni mnohem významněji pomoci Řecku, které samo o sobě tuto krizi nemůže zvládnout. K tomu všemu by se měly již dnes připravovat jednotlivé složky bezpečnostního systému. Pro rozšíření kapacit by měla mít armáda připravený mnohem větší kontingent aktivních záloh, než je dnes uvažováno, ale i policie by se měla věnovat tématu rozšíření svých vlastních řad. Není neobvyklé, že policejní sbory jiných států (i v západní Evropě) mají své pomocné sbory, které v přesně definovaných případech posilují kapacity policie.
Předpokládáme-li, že na jaře se bude zvyšovat počet imigrantů do mnohem většího rozsahu než v minulém roce, je skutečně na čase, aby se i v ČR připravovala konkrétní opatření k reakci na migrační vlnu, a to v mnohem větším rozsahu než je tomu dnes.
Stále se diskutuje o zapojení NATO do boje proti Islámskému státu, aby se urychlila jeho porážka a teroristé se zas „nepřelili“ na jiná území, jako se to například nyní děje v Libyi. Podle posledních informací z některých médií se prý už začíná reálně uvažovat o významnějším zapojení Severoatlantické aliance do boje proti IS. Proč k tomu dochází až v těchto dnech, kdy spolek některých arabských států vedený Ruskem je v boji proti islámským teroristům dost úspěšný? Nemělo se NATO angažovat daleko dříve?
Názory na to, že pozemní operace bude opravdu nutná, považuji za stoprocentně pravdivé. Jen je otázkou, kdo tuto pozemní operaci provede. Jedná se o masívní nasazení vojsk. Naší chybou je, že existuje až příliš mnoho zájmů, které jdou téměř proti sobě. Jedním z problémů je režim Bašára Asada. I když se postupně názory mění, od počátku řada evropských politiků nekompromisně trvala na tom, že Asad musí bezpodmínečně odstoupit, jeho režim je nutné porazit a teprve pak přijde okamžik k jednotné operaci proti Islámskému státu. To ovšem úsilí v boji proti IS významně tříštilo. Já si myslím, že je potřeba donutit (i přesto, že je nám to nepříjemné) válčící strany k ukončení bojů mezi umírněnou opozicí a vládními vojsky. Budoucnost Sýrie by se neměla za této situace řešit válkou. Veškeré úsilí se musí věnovat boji proti Islámskému státu a ten v první řadě porazit. Je ovšem otázkou, kdo skutečně je takzvaná umírněná opozice, a zda se nestane to samé, co v Libyi. Jinými slovy otázka existence Bašára Asada je až druhotná.
Další, a rovněž velmi významnou otázkou, je pozice Turecka. V tomto smyslu sehrála negativní roli Severoatlantická aliance. Všichni členové bez rozdílu, a to i ČR, nechali bez povšimnutí evidentní podporu Turecka Islámskému státu, a to již od samého počátku. Kdyby tomu tak nebylo, velmi pravděpodobně by Islámský stát nedosáhl takové síly, jakou získal. Až hraniční incident s ruským bombardérem vedl k větší pozornosti k tomuto faktu. Bohužel, až když na něj upozornil ruský president Putin, ačkoli určitě stejné informace měly i státy NATO, včetně USA, Velké Británie či Francie.
Loďstvo Severoatlantické aliance začalo konečně hlídkovat na moři mezi Řeckem a Tureckem. Vracet uprchlíky a razantně zasahovat proti pirátům ale nesmí, nelíbí se to především Turecku. Má pouze monitorovat pohyb převaděčů a dodávat informace. Co si o tom myslíte? Není účast Aliance na takové akci poněkud podivná?
Tento postup jen potvrzuje to, co jsem uvedl v předešlé otázce. Severoatlantická aliance je uskupením suverénních států a misím prováděným NATO je dán jen takový mandát, se kterým souhlasí všichni členové NATO. Je to tedy kompromis možného. I tak tento monitoring omezuje aktivity nezákonného převádění migrantů v této části Evropy. Pravdou je, že nejenom Evropská unie, ale i Severoatlantická aliance nenašly dosud jednotnou řeč s Tureckem ve věci migrační krize. Pokud máme výhrady vůči Turecku a jeho vztahu k Islámskému státu, či ke kurdské menšině, v tomto případě chápu, že Turecko nemůže jako jediné nést zátěž migrace z oblastí, kde probíhá válka. V tomto případě bychom měli přistoupit ke společnému řešení s Tureckem a mělo by být konstruktivní. Na druhou stranu by Turecko mělo být nekompromisní vůči ekonomickým migrantům a zajistit ochranu vlastních hranic. Za tuto část migrace plně Turecko odpovídá a mělo by být zavázáno tyto migranty převzít zpět a dále je odesílat do jejich mateřských států. Ač tomu tak dnes není, žádný z migrantů by se neměl pohybovat po Evropě (ale i po Turecku) bez vlastních dokladů, a to ať svých originálních nebo vydaných náhradních dokladů, které by měly vydávat orgány OSN v záchytných utečeneckých táborech, zpravidla na hranicích válčících států. K tomu by se Evropa i Turecko mohly bez problémů spojit a už v počátku toku migrantů kontrolovat, kdo je kdo a kam se vlastně přesunuje.
Dalším problémem je migrace ekonomických utečenců z některých států bývalé Jugoslávie. Jakmile by ale začal platit striktní požadavek na prokazování se platnými doklady (je mi jasné, že budou tendence k jejich falšování), tak už na hranicích schengenského prostoru by se významná část neoprávněných migrantů vracela zpět. Evidence osob na území států uvnitř Evropy přichází až příliš pozdě a nedovoluje přijímat efektivní řešení. Že je anonymita běženců významnou součástí migrace, je zřejmé z tisíců zahozených osobních dokladů v místech před vstupem na kontrolovaná území.
Spojené státy se přece jen v poslední době začaly více angažovat v Sýrii i po stránce pozemních operací. Navíc vojáci z proslulé 101. výsadkové divize armády USA mají v plánu vycvičit irácké jednotky a milice Pešmergů, aby byly schopné vyhnat džihádisty Islámského státu z území, které zabrali. Na Blízkém východě už více měsíců nasazují síly Rusové. Jak se dá vůbec hodnotit postup obou velmocí a lze říci, která je úspěšnější?
Je obtížné hodnotit, kdo je v tomto konfliktu úspěšnější. Přímé zapojení se do rozsáhlých pozemních operací bych považoval za chybu. Ale cílené omezené operace asi budou nezbytné. Hlavní válku musí vybojovat národy, jimž patří území nyní obsazené radikálními islamisty. Také ale platí, že si musí uspořádat své vlastní vnitřní vztahy, jak jim to vyhovuje, i když se nám to někdy nelíbí. Ale implementovat naši filosofii do prostředí, které ji ani akceptovat nechce, vždy skončí fiaskem. Stejně však musíme chránit naši vlastní kulturu a nemůžeme se podřizovat přistěhovalcům jenom kvůli přehnané korektnosti, která deformuje prostředí uvnitř Evropy a vyúsťuje v posilování radikálních politických stran. Dnes se tak začínají vyjadřovat i političtí představitelé států, kteří ještě před loňskou silvestrovskou nocí tvrdili naprosto něco jiného. Mělo by platit, že se migranti přizpůsobí našim evropským zvyklostem a ne naopak. Je mimo realitu, když i poměrně vysocí političtí představitelé či špičky nestátních humanitárních organizací doporučují, aby ženy evropských cílových států neprovokovaly utečence islámského vyznání a více se zahalovaly. Korunu všemu dali pak Italové, když při oficiální návštěvě iránského presidenta Hasana Rúháního letos v lednu nechali zahalit části soch, případně celé „nahé“ sochy, včetně známé sochy Venuše.
Ministr obrany Martin Stropnický před několika dny prohlásil, že česká armáda posílí sto vojáky síly NATO rozmístěné ve východoevropských a pobaltských zemích. Domníváte se, že je to nutné? Skutečně si nyní Rusko brousí zuby na některého z našich východních spojenců v Alianci? A když ano, nebylo by tedy nutné začít budovat českou armádu poněkud jiného typu, než takovou, jakou dosud máme? Tedy vytvořit i jiné kvalitní jednotky než jen protichemickou, zdravotní a rychlého nasazení, které pouze doplňují síly NATO?
Osobně jsem přesvědčen, že Rusko nemá v úmyslu vojensky napadnout některý ze států NATO, ani žádného našeho spojence na východě Aliance. My (NATO i EU) svá politická přání přetransformováváme do reality, ačkoli ona realita je odlišná. Je to zřejmé již od poloviny 90. let. Proto se často spleteme, nebo jsme „překvapeni“ neočekávaným vývojem. Úspěšná strategie vždy hodnotí realitu objektivně a nepodceňuje protivníka jenom proto, že si to přejeme. Stejně tak by neměl být protivník přeceňován. V tomto smyslu si myslím, že Rusové mají mnohem racionálnější přístup k realizaci svých záměrů než my. Jednoduché kalkulace potenciálu Aliance a Ruska jim ukazují, že by přímá konfrontace byla pro Rusko zničující. Jiný problém je, že se může Rusko pokusit o radikalizaci ruských menšin či sympatizantů ve státech, ve kterých k tomu budou podmínky. To jsou zcela určitě i pobaltské státy.
Naše přítomnost na jejich území by měla jak symbolický význam, tak praktický, a to právě z toho důvodu, že může i náš kontingent posílit vnitřní bezpečnost za předpokladu pozitivního rozhodnutí místních autorit
S tím ovšem souvisí i druhá část odpovědi. Ano – minulý vývoj nejenom naší armády byl deformován představou, že už nebude potřeba používat armádu v konfliktech vyžadujících komplexní nasazení všech druhů vojsk a služeb. To bude vyžadovat potřebu vrátit se zpět k některým zásadám výstavby armády, které jsme znali z minulosti. Nejvýznamnější zásadou je budovat vyváženou armádu, nad kterou mohou být pak rozvinuty některé další specializace, jako je například protichemické vojsko. Buďme si ale vědomi toho, že každá kvalitní specializace je hodně drahá.
Jak už zveřejnila některá média, americké tajné služby dostaly za úkol zahájit rozsáhlé vyšetřování kvůli podezření, že se Kremlu daří infiltrovat politické strany v několika evropských zemích a ovlivňovat tam dění a veřejné mínění. Vedle Francie, Nizozemska, Maďarska nebo Rakouska figuruje údajně na seznamu také Česká republika. Také se objevují informace o tom, že si některá média platí Rusové. Domníváte se, že je to pravda? A může takto Moskva štěpit Evropu?
To je obecně známá záležitost. Mluvíte-li o hybridní válce, mějme na paměti, že významnou součástí je ovlivňování veřejného mínění států protivníka a samozřejmě těch politických subjektů, které jsou k takovému ovlivnění náchylné nebo prorusky orientované. Je jen otázka, jak hluboko se podaří takovýmto aktivitám proniknout do naší společnosti. Stačí se vrátit do let 2007 až 2009. Ruská propaganda, ale i hrubý politický nátlak v případě možné výstavby amerického radaru v Brdech, změnily postoje české veřejnosti do té míry, že nebylo možné v projektu pokračovat. Z „dříve“ amerických spojenců se najednou stala „cizí vojska“. Ostatně i zprávy BIS na tento fakt upozorňují, tedy nic nového. Musíme si toho být vědomi a umět se tomuto tlaku bránit.
Čeština
English
